28. srpna 2018

U Čapího hnízda - napsala Táňa Vávrová

Ještě dvě stanice a jsem doma.
"Ať už je čapí hnízdo, ať už je Čapí hnízdo," opakuji si v duchu větu jako mantru. Hned jak projedeme kolem Čapího hnízda, budu  vystupovat.
Tdn tdn zní monotónně zvuk jdoucího vlaku. Hlavně neusnout, jinak fičím až do Svinova.
S čelem opřeným o sklo okýnka vnořená do svých myšlenek  sleduju ubíhající krajinu a začínám mít zvláštní pocit, jako by mě někdo sledoval. Rozhlédnu se kolem sebe a strnu. Naproti přes uličku na té ušmudlané koženkové sedačce sedí chlap a doslova mě propichuje pohledem. Vypadá jako v tranzu a kalhoty má u kotnínů. Panebože, on onanuje a kouká přitom na mě. V panice si sbírám svoje věci, celá se třesu a chci pryč.
Čapí hnízdo, konečně..

Žádné komentáře:

Okomentovat