8. července 2018

Moje paměti - napsal Zdeněk Petřík

Jak jsem začínal v kanceláři většinou celý den sedět, začal mě svědět zadek. Večer jsem nemohl vydržet. Jak jsem přišel ze cvičení, použil jsem ALPU jako lék. Po přiložení navlhčené vaty, myslel jsem, že vyletím střešním okénkem, jak mě to pálelo. Na druhý den mi MUDr. Ludvík Kakus poručil: "Zvedni košilku, sehni se a vystrč zadek." Podíval se na mne přes brýle a praví: "Dyť máš roupy, v lékárně dostaneš cicvárkové semínko a za týden to bude dobré. Večer si dobře okoupej zadek ve vlažné vodě s kamilkama.
Nepomáhalo. Za týden jsem opět nemohl vydržet a nevěřil jsem diagnoze, a proto jsem šel klékaři Mudr Openheimrovi-starší doktor-příjemný Žid. Předepsal mi čokoládou vonící čípky. Když mi je potom z lékárny přinesl náš sluha Jan Hartoš, radní městečka Dolní Benešov,aktivní pokrokový Hlučíňák, ikdyž jeho nejstarší syn byl optant pro Německo.
Praví: "Pane Petřík,vy páni máte samé takové fajnové medicíny, zatím co my, žebrota, jen hořké pilulky. Tu jsem vám přines čokoládové bumbiky." Podává mi krabičku vonících čípků. Pravím mu "Pane Hartoš, nate, vemte si." a nabídl jsem mu otevřenou krabičku. Nedal se pobízet a vytáhl jeden vonící čípek,pravím"když maťé chuť,vemte si dva." Vzal si i druhý, očuchal a strčil do úst. Stáli jsme v chumluv kanceláři.Zarazil jsem se,zda se nemůže nic stát.Jenom na moje slova nebylo ani čas, pan Hartoš hlásí: "Pane Petřík,pěkně to vonělo, ale nemělo to vůbec chuti" a přitom měl již pusu prázdnou. "Viťé pane Hartoš, to je pro němocné a ni prozdravé a nedává se to do pusy," mu pravím. Kolem dokola smích......

Žádné komentáře:

Okomentovat