Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

7. července 2018

Jmenuji se Amálka - napsala Jaroslava Petrová

Jmenuji se Amálka. A jsem mladá. A hezká! Jsou mi čtyři roky. Ale když jsem byla malinká ještě v košíčku, tak jednou mne moje tlupa – no abych vám to snad nejdřív vysvětlila…
Dva velcí dospělí lidé, panička a páníček, a jejich kluk s holkou, co jsou ani ne děti a ani ne dospělí – to je ta moje tlupa. Jo, a kromě nich mám ještě sestřičku a maminku. Samo sebou, že se rozumí, že sestřička i maminka jsou přece také pejsci. A když jsme se já a sestřička Anička narodily naší psí mamince Korince, to bylo hned s námi veselo!

Jen jsme se rozkoukaly s poprvé otevřenýma očima, moc se nám na tom širém světě líbilo. Všichni naši o nás pečovali s láskou. Mooc pěkně se nám ta naše tlupa věnovala. Největší zábava byla, když si ten náš kluk s holkou s námi hráli. Běhali jsme, skákali, pištěli všichni společně a byla velká legrace. No, někdy jsem dostala přes čumáček. Prý výchovně. Ale to víte, přece hned všechno nevím a neumím. To dá rozum. Jsem však chytrá a učím se rychle.
Když jsem velké paničce třeba něco rozkousala nebo i jiné nóo nezbednosti byly.. - to tak někdy holt přijde. - a to se neudržíš a musíš něco vyvést.… Jakmile pak panička zjistila nějakou provedenou lumpárničku, hubovala nás a tak jsme s Aničkou poznaly, že se právě tohle paničce nelíbí. No a co by pejsek neudělal pro veselou paničku. A pro celou svou tlupu. Tak jsme si celé naše štěněčí já a Anička s maminkou Korinkou a naší bezva tlupou dvounožců pěkně prožily, hrály si, řádily a rostly.
A pak mne jednou ta moje tlupa s velkými povídačkami,kterým jsem teda vůbec nerozuměla, jednou mne vzala s maminkou Korinkou do čtyřkolého zvířete, co bručí jak sto čmeláků. Říkají tomu auto.. Asi někdy au to bolí, že jo.. Ale ještě předtím jsme se mooc pěkně chvíli proháněly se sestřičkou Aničkou po louce, honily spolu motýly a pěkně halasně na sebe povykovaly naším štěněčím pokřikem. Ještě jsme se s Aničkou chvíli po sobě převalovaly, škádlily a najednou prý pac a pusu, šup do auta bručouna a s tlupou jsme frčely. Anička tedy zůstala doma, prý je to tak lepší.
A jely jsme. Nevím, jak dlouho, to víte, pejskové čas a hodiny neumí.
Najednou jsme zastavili na trávě před malým domečkem. S Korinkou maminkou jsme vyskočily hned na trávu propátrat terén a naše tlupa vylezla z bručavého auta za námi. U domečku se otevřela vrátka a to víte, pejsci musí hned vše prozkoumat, tak hurá do cizí zahrádky. Hm, je docela pěkná, i se stromky a záhonky, bude se tu dobře hrabat, to jo.koukám. Z domku vyšli dva neznámí dvounožci a teda řeknu vám… ten tón hlasu… jako když jsem nějaká plyšová hračka! Přitom jsem přece skoro už dvouměsíční psí slečna a budu brzy velká. Zatím mám jen chlupaté štěněčí čmejří, ale pak mi naroste dospělácká srst. A že bude pěkná! Po mamce i taťkovi. To jsem vám ještě neřekla? Já jsem přece šeltie!. Šeltie Amálka! A mám tátu šampiona! Je to krasavec! A mamka taky. No ale abych vám to dopověděla. Tak ti dva noví dvounožci si povídali s mou tlupou a moc se ke mně měli. Bylo to prima. Pak moje tlupa odešla do auta a představte si i s mou maminkou Korinkou. Ale ještě jsme se na té zahradě pěkně společně se všemi vyskotačili. Docela se mi to tam líbilo. … pak najednou má tlupa i Korinka pryč a já s novými dvounožci sama…To bylo zvláštní a divné a trochu jsem začala být nesvá. A víte, že si tak se mnou hráli a měly se ke mně, že jsem ani už neplakala.. Hned mi dávali pamlsky, pelíšek, do kterého mi přivezla moje tedy už bývalá tlupa maminčinu deku, moje hračky a chovali mne, aby se mi nestýskalo.
No chvíli mi smutno bylo, jenže nebyl čas. Tolik nových věcí a tak jsem se ani nezastavila a najednou jsem zjistila, že jsem tu doma a nový páníček s paničkou jsou moc prima. A ještě vám něco řeknu. Vyskočila jsem k nim hned poprvé na gauč, pěkně jsem si je prohlédla a řekla jsem si: „no jo, ono to s vámi půjde, bude to dobrý, to naše soužití! A stejně, já si vás omotám a že to teda jo, to uvidíte.“
A tak jsem s chutí skočila do nového bydlení. No, to víte, jsem přece jen pes, tak proč bych neskočila.
Mám noví kamarády psí i lidský, chodíme na procházky a je nám spolu všem hezky. A vždycky v létě přijede maminka Korinka s bývalou mou tlupou a to je veselo.
Jen se občas nám všem zasteskne po sestřičce Aničce, už odešla do psího nebíčka.
Tak jsem se vám představila. To jsem já – spokojený pejsek šeltie Amálka. J

Žádné komentáře:

Okomentovat