16. června 2018

Setkání s Danou E. - napsala Marie Rubá

Nesu kávu a sedám si u malého stolku v atriu před přednáškovým sálem, kde právě proběhla část prezentace Deepaka Chopry. Zvedám oči od šálku kávy a naproti sobě vidím sedět usměvavou ženu, příjemně naladěnou, mimořádně sympatickou, která mezi úvodními větami příjemným hlasem sděluje , že se připravuje na rozhovor s Deepakem ,ráda by mu položila otázky, na které ještě neodpovídal a proto za chvíli potřebuje vstát a jít .
Stihly jsem si o sobě předat pár informací a pak už jsem se viděly až na kurzu tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga v Akademii ČTK v Praze, který Dana Emingerová lektoruje.

Splnil se mi sen v podobě ochutnávky techniky tvůrčího psaní, takové vklouznutí do procesu jak psát, abych byla srozumitelná a čtenáře bavila, aby mi lidé rozuměli , aby mě to bavilo a našla se v tom.
Občas píšu na blog a jsem přesvědčena, že se mi daří vystihnout podstatu. To, co chci sdělit. Omyl.
Úspěšné psaní čtenáře baví.
Jak zjisti, že právě to moje psaní, texty jsou úspěšné ?
Zpětnou vazbou čtenářů.
Dát zpětnou vazbu sama sobě je náročné, daří se jen s větším časovým odstupem. Kamarádi, spolupracovníci a rodina také nedají optimální zpětnou vazbu, protože mnohdy popisované příběhy znají, nebo mají pisatele hodně rádi a někteří to vlastně ani pořádně nečtou.
Teď se obratem vyhnu a pominu kritiku a zpětnou vazbu ve firemním prostředí, kde se do zpětné vazby mohou promítnout vzájemné sympatie a do užitečné kritiky může přijít element, který tam nepatří.
A tak po krátkém obeznámení s technikou zpětné vazby začalo autorské čtení povídek kolegů z kurzu. Jeden četl, ostatní poslouchali. Příběh se zopakoval a každý se k němu mohl vyjádřit.
Čtením textů jsme měli možnost se hodně naučit. Bylo to velmi praktické a inspirující. Do toho nás Dana motivovala výňatky z textů předchozích absolventů kurzu a trošku nezbytné teorie. Skvělé.
Je fajn vědět, že pokud autor píše a projektuje do příběhu sebe nebo svou zkušenost, může vynechat spoustu detailů z popisu prostředí osob ,situací, dialogů, které pokládá za samozřejmost a zapomene s tím čtenáře obeznámit. A čtenář nemá nápovědu respektive osobní zkušenost s příběhem a pak se v textu ztrácí a je pro něj méně srozumitelný a méně zajímavý. (zajímavé). Dobrá zpráva, dá se tomu předejít, už jen tím, že jsme to popsali a objevili v praktických ukázkách.
Stačilo napsat delší úvod, nebo se zmínit o dvou tématech v jednom článku a pozornost posluchačů byla rozptýlená. Kritici z nás byli výteční. Nicméně zpětná vazba byla cílená , laskavá a hodně nás posunula v technice psaní.
V odpolední části jsme psali texty již s poznatky, které jsme si vyzkoušeli , že fungují a také ano. Texty měly větší záběr, švih, hravost a cílily tak, aby čtenáře oslovily a vtáhly do děje.
Na tak krátkou ochutnávku tvůrčího psaní velký profesní posun ve skupině příjemných budoucích žurnalistů a spisovatelů ale i blogařů a těch co píší pro radost a nebo se chtějí pracovně a osobně zdokonalit.
Malá poznámka. To je jen začátek. Psaní je práce a tak to je. A také životní výzva a dovednost. Tvořit slova, hrát si s textem, vytvářet postavy, vkládat jim dialogy a moci ovlivňovat hodně čtenářů a předat jim tu emoci, ten příběh, to je síla a moc tvůrčího procesu psaní. A práce.
Pan ředitel PhDr. Chrást, který občas nakoukl k nám do učebny, trefně přidal nějakou glosu, jako například: „Co to čteš, aha ? A autor je chlap, to jsem si myslel…“
Určitě tím nechtěl odradit ženy, možná jen povzbudit muže .
Kurz mi otevřel vnímání textu a psaní z úplně jiného úhlu pohledu než jsem byla zvyklá. Je to výzva. A práce. Jdu dál, vím, že se z nás stanou spojenci, možná na život a na smrt.
Psaní a já, já a psaní.
Děkuji milá Dani, za Tvůj otevřený přístup, profesní dovednost a velkou lásku a srdce k tomu, co děláš a jak to děláš, moc se těším na pokračování…
Děkuji také celému týmu, byli jste výborní, hodně jsem se s vámi nasmála a naučila…Je to fakt, psaní musí bavit a nesmí to být nuda.

Žádné komentáře:

Okomentovat