Přišel, nečekán, nezván. Ivan? Kdepak. Bacil, virus, prostě typická rýmička.
Analogií s klasickou pohádkou Mrazík může být ono známé: „Je ti teplo, děvče?“ Mně teplo bylo, řekl bych až moc. Proto jsem si cestou na Moravu zapnul klimatizaci a výsledek se dostavil celkem brzy. Oteklá nosní sliznice, škrábání v krku, pro muže stav na umření.
Shodou okolností jsem nedávno četl, že muži rýmu snášejí opravdu mnohem hůře než ženy, pro které je nastuzený muž dost často terčem posměchu. Jenže, milé dámy, my to opravdu snášíme velmi těžce. Tohle opravdu není o hypochondrii či přehnanému předstírání nemoci. My trpíme. A jak!
Nehodlám se pouštět na tenký led a porovnávat klasické nastuzení například s porodními bolestmi. Jednak tuto zkušenost nemám, mít ji nechci a naštěstí nikdy nebudu. Mohli bychom v souvislosti s tímto polemizovat o posunutém prahu bolesti u žen, ale proč? Naše těla jsou obrovským komplexem chemických procesů, každý reagujeme na různé stimuly a podněty jinak a stejně tak se někdo snáze či hůře vypořádává s typickou virózou.
Já jako odpůrce medikamentů jdu nezvaného hosta vyprovodit stylově po moravském způsobu. K citronu, zázvoru a čaji přidám notnou dávku slivovice. Adieu!!!