17. května 2018

Můj táta - napsala Aneta Hustolesová

Nejnovější dítě mýho táty je pěknej spratek. Tý holce se všechno koupí, dudlík může mít, jak dlouho chce a na prvním místě je vždy ona. Nevydrží, když pozornost nemá ona. Manželka mýho táty si to dítě prostě neumí vychovat.
„Ach bože, ona je ták hloupá, až to bolí.“
Ale ona je přesně tátův typ, ona je taky chudák.
Můj táta je bohatý.
Je mi dvacet, mám staršího bráchu, máma je doktorka. Máma byla jednoho dne víc tlustá než za mlada, tak se rozvedli. Táta je na ženský, co jsou vychrtlý a maj malý prsa.

Když chodil s jednou sekretářkou, tak to bylo hodně divný, ta ženská byla divná, ta žila jen z kafe a furt kouřila. Náš táta se nám s bráchou nikdy moc nevěnoval. Například jsem po tátovi jednou chtěla nakrájet kiwi a ten byl línej a zeptal se mě, proč to nezkusím sama. Zkusila, pořezala, nic vážného, ale stejně, tohle se malý dítě nesmí nechat dělat samotný.
Také mě naučil pořekadlo: Čím víc se rejpeš v hovně, tím víc smrdí.
Teď už je starší, navíc ho má ta jeho obmotanýho. Už maj dítě, vzali se, ta už nebude pracovat nikdy, někdo si to holt zařídit umí.
Jasně, že ho mám ráda, jen se snažím srozumitelně vystihnout charakter svýho táty.

Žádné komentáře:

Okomentovat