Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

7. května 2018

Hromada kamení - napsala Sabina Maxot

Stamich předpokládal, že život, který  daroval mamutíkovi, je vysoko nad vším. Jenže to jediné, co je děsivější než smrt, je samota.
Mamutík běžel jako s větrem o závod a nevšímá že pod pátý je písek pouští KaraTau. Nomády, co znovu přestěhovali na jinou místnost, nemohli  porozumět, odkud je tady divoká živnost neppodany logice. Okamžik. Mamutík zůstal jako opařený.
Za tě tři noci, co běžel Mamutík v poušti mezi dunami, nevšiml si, že v srdci se mu shromáždila bolest. Bolest ze ztracené rodiny. Nenávratně zdracené momenty s maminkou. Mamutík začal usedavě plakat. Nářek, jako melodie si rozšířilo do dalekých míst KaraTau, a doklepalo se do srdcí nomády. Oni šli za zvukem. Poušť přijala mamutíka. Objala ho svýma písečnýma rukama jako máma bázlivé dítě.
I když poušť natolik obrovská v srdcí pouští taký byla jenom samota. Dva samotných srdcí se spojili v jednotní. Když nomády se přišli na místě mamutíka byla hromada kamení. Tak vznikla památka Kairna. Památka ponechaným osudu

Žádné komentáře:

Okomentovat