13. března 2018

Závodníce - napsala Kateřina Buriánková

I když se dneska se chystá milý a přátelský závod, tak z Lucky cítím napětí. Už je prostě taková, soutěží totiž ve všem a vždycky. Často je v téhle hře sama a lidi kolem ní ani netuší, že zavázaní tkaniček u bot je taky závod.
Vlastně neustále vytváří pro sebe kouzelný svět fantazie, ve kterém žije. Pravděpodobně si představuje, že místo na malé akci je teď na olympijské soutěži.
Výstřel z pistolky ještě vybudí její odhodlanost vyhrát a zuřivou energii, kterou jsem vždycky tolik obdivovala. Každý by se ale zmílil, kdyby si myslel, že vítězství je to, na čem jediném záleží. Vsadím se o cokoliv, že kdyby teď někdo zakopl a osklivě se zranil, soutež-nesoutež hlavním cíl by se z vítězného místa přesměroval na ošetření zraněného.
Zbývá už jen pár metrů a před ní mají náskok tři běžci. Když se však její zmarněné sny na vítěze promění v hromádku popela, právě ve chvíli, kdy si člověk myslí, že plamen zhasl, okamžitě se vzchopí a založí další oheň.
Sice postoupila, ale nedoběhla jako první. Tváří se přesto šťastně. Nezapomínám však, že navzdory zářivému, statečnému úsměvu je velmi zranitelná. U ostatních bych si dovolila poťouchlou poznámku na výkon, ale u ní si to rozhodně odpustím. Má v sobě marnivou strunu, která se rozezní při nevinné poznámce.
Dneska jsem přišla, abych ji podpořila, tak jako ona vždycky mě. Když si vzpomenu, jak jsem ji mnohokrát děkovala, já nevím, slyšela to vůbec?
Tohle zkrátka děláme, protože jsme sestry.