14. března 2018

Takový odpočinkový víkend - napsala Lenka Mrázová

Před vánočním chaosem by se hodilo si trochu odpočinout. V listopadu jsem u kamarádů na farmě ještě nebyla. Uvaří mi, v klidu popovídáme, něco tam napíšu, vyrazíme na procházku. 16. listopadu večer se plán stává realitou. Jirka mne vyzvedává na nádraží a dojíždíme do minivesničky nedaleko Kralického Sněžníku, kde končí silnice. 
Ticho vůkol. Opravdu tmavá obloha, hvězdy. Tady bude klídek, balzám na nervy. I v chalupě je klid. Další obyvatelé přijedou až v sobotu. Na zítra prý máme navařeno, pár tvarohových koláčů též zbývá. Uzobávám špek z přeštického prasátka, díváme se na Nebe nad Berlínem. Pohodička. O půlnoci padám ve svém kamrlíku pod střechou do postele a s vidinou luxusního třídenního odpočinku okamžitě usínám.
Ranní budík v 7:30 típám. Stupidní večerní myšlenka, že půjdu na procházku ještě před snídani. Není léto. Je státní svátek. Spím dál. Za chvíli něco blízko pravidelněji hrká. Jirka to s tou čistotou už fakt přehání. Pračka v 8 ráno. Tu může pustit po obědě. Také to mohli zde lépe odhlučnit. Jdu si dát sprchu. Kravičky jdou spokojeně všechny v jednom houfu na louku, koukám ze střešního okna. Trochu to kouří, ale pochválím ho, hned po ránu pro mne topí.
Scházím dolů do jídelny. Pohled padá na dvůr. Moment, tady něco nesedí. Proč požárníci cvičí dnes tady už tak brzy po ránu? Hasičské auto uprostřed dvora. Tolik lidí je na dvoře. Všichni stojí a hledí. Jen stojí. Proč stříkají hadicí na tu střechu? Vždyť tam žádná střecha není! Já tomu nerozumím. Já to nechci pochopit. O půlnoci všechno bylo celé. Oblékám bundu, jdu ven. Pokouším se pochopit. Soustrastně chápavé pohledy místních mi vysvětluji, že nám časně ráno vyhořela stáj. Dívka s copy mi vysvětluje, kdo všechno požár spatřil a zavolal hasiče.
Vycházím ze dvora na silnici. Tady stojí dalších 5 hasičských aut. Dobře jsem to tady prospala. Chytám zprávy, co vše bylo ve stáji. Slepice se ugrilovaly všechny, selata utekla, když pro ně vběhli do stáje, ale už jsou v chlívku naproti, telátko je v pořádku u velkých krav. Co mám dělat teď já? Přeci tade nebudu jen tak koukat jako ostatní.
Jdu do kuchyně vařit čaj, kávu pro lidi venku. Jo taky bych se měla nasnídat já, už mám fakt hlad. „Prosím tě, nakrájej chleby a sýry, dones ty koláče a pikslu s kafem do místnosti pro dělníky vedle garáže. Hasiči si uvaří kafe sami tam.“ V poklusu snídám. Najedené mi je líp. Někdo tady musí zůstat v klidu. Jirka vypadá, že zvládá, ale to může být první dojem pro sousedy. Kreslím myšlenkovou mapu. Co dělat v případě požáru a po požáru. Internete poraď. Dohašení, vyšetření požáru, pojištění, finance dál, zajištění provozu stáje, péče o zvířata. Papír se plní myšlenkami.
Nosím tácy s jídlem a nádobím ke garáži a zase zpět. Koukám, že hasiči mají svojí svačinu, pytle rohlíků, pečené maso v alobalu. Odnáším hrnky od jejich kávy. V lógru přímo stojí lžička. Všichni se tváří jakoby to bylo něco normálního takový požár místo sobotní snídaně. Moje náplň dalších 3 dnů je jasná. Krájím, nosím, odnáším, myji, uklízím, přináším, nalévám, vylévám, vařím, peču, porcují, vytahuji z mrazáku.
V sobotu přichází celá vesnice na pomoc s odklízením trosek. „Připrav štamprle, chlapi chtějí slivovici, ne buchtu.“ „ Ano, ano donesu“. Kmitám mezi sporákem, dřezem, troubou, sklepem, chlaďákem. 10 l dýňové polévky, dva pekáče francouzských brambor. Koláč s tvarohem, cuketová nádivka.
„Leni, ty pořád škrábeš brambory“, slyším v neděli. Dle pokynů připravují lehký bramborový salát k řízkům, co přinesla sousedka. Jak vzácné jsou chvilky, kdy si mohu u sednout a otevřít počítač na jídelním stole. Ne dlouho ne, teď musím pomáhat. Odpočinek bude v Praze.

Žádné komentáře:

Okomentovat