Některé zádumčivé, zasněné, rošťácké, jiné nepřítomné ale i zkoumavé. Často jsem v nich zahlédla jejich srdce. Zamilovaná, i ta zlomená. Dívám se do očí spolehlivých, ochotných, podezíravých, tajemných. Jedny vypadají dokonce velmi přitažlivě. Neuniklo mi, že hnědoocí často sedí s modrookými. Jako kdyby jedině s těmi druhými mohli dojít k harmonii.
Škoda, že nejsem malíř, namalovala bych jen jejich oči. Zemité, vodové, čokoládové, ocelové, brčálové, oceánové, okrové, břidlicové, lahvové.
29 párů očí, do kterých dnes hledím – naposledy.
A najednou přišly – nikým nezvány – valily se bezohledně z mých mentolových očí, stékaly po tváři a prozradily, že oko – je do duše okno.
