28. listopadu 2016

Porod - napsal Vladimír Ježek

Být pořád stočený do klubíčka není tedy žádná hitparáda.
Zase to kolem trochu zesvětlalo. To bude asi další ráno. Co budu dneska dělat? Že bych se překulil na druhou stranu? To už asi nepůjde, je tady čím dál víc těsno. Kde jsou ty doby, kdy jsem všude kolem sebe měl plno místa a mohl jsem sebou plácat jak se mi zachtělo! Asi si ještě dáchnu…
Ááá to bylo příjemné, je ještě šero nebo se zase setmělo? Hm, asi je ještě den. Potřeboval bych se protáhnout, ale už to nejde, jsem rád, že se mi ruce vejdou aspoň těsně kolem těla. Už to začíná být nuda. A je to čím dál tím víc nepohodlné. Asi to budu muset začít nějak řešit.
Haló! Je tam někdo? Mě už to tu nebaví! Udělejte s tím něco! Haló!
Pozor, něco se děje! Nějak se to kolem začíná hýbat. Tlačí mě to dolů. To jsem zvědavý, jak to skončí.. No to je tedy výlet. Začíná to být pořádná fuška! Je tu čím dál víc těsno!
Ale tamhle už je nějak světleji. Pozor, vždyť mě škrtíte! Ještě, že to netrvalo dlouho.
To je nepříjemné ostré světlo! Úplně mě pálí do očí! A je tu pěkná zima! No co koukáte? Jen si to zkuste, být takovou dobu v příjemném teple a tmě a najednou tohle! Co je to za divné obry? Proč na mě tak koukají? No ten co mě drží, ten teda vypadá! A proč mu z očí teče voda? A proč mu říkají tatínku? Zkusím na něj zakřičet, třeba mě vrátí zpátky!
Hm, tak nevrátil, pořád mě drží a pořád mu teče voda z očí. Už jsem z toho všeho nějaký unavený, asi si zdřímnu. Něco mi říká, že ještě budu mít spoustu času to tu prozkoumat…