Oba rodiče jejího manžela leželi klidně v ložnici v jejich společné posteli, ale zcela nehybná poloha a bledé obličeje svědčily o tom, že přišla pozdě.
To, že je v průšvihu, poznala hned na prahu bytu. Nezaměnitelný zápach plynu ji udeřil do tváře sotva odemkla vchodové dveře. Ve vteřině si i uvědomila jeho příčinu - protože manžel byl na služební cestě, dohodly se s kámoškama, že půjdou zapařit. Hodinku před plánovaným odchodem si ještě chtěla uvařit mátové thé.
Jenže během toho zavolala Klára, jestli by nemohly vyrazit dřív a mrknout se ještě do jednoho butiku. Malá konvička plná vody zůstala na puštěném plynovém vařiči a při varu musela uhasit plamínek hořáku. A unikající plyn pak pomalu otrávil oba spící dříve než dorazila.
Po prvních okamžicích paniky začala chladně uvažovat. Nehodu bude nutně vyšetřovat policie. A když si promítla několik roků napjatého soužití plného sporů a hádek, uvědomila si, že by mohly kriminálce zavdat příčinu podezřívat ji z úkladné vraždy...
Během pár desítek minut jí v hlavě uzrál plán. Pověsila své klíče od bytu na věšáček u vchodu, znovu pustila plyn a zavřela všechna okna, která byla předtím nucena pootvírat.
Sešla zpátky do přízemí domu a vytočila číslo.
"Ahoj Kláro. Už jsem tě vzbudila, viď? Próómiň, moc se omlouvám. Próósím tě, mám takový problém - přišla jsem k bytu a zjistila, že jsem si zapomněla klíče. Dozvonit se na tchány nejde, nějakou dobu nám blbne zvonek, mobily neberou a mlátit do dveří nechci, abych nezburcovala celej barák. Nemohla bych dnes u tebe přespat? Petr se vrací dnes ráno, tak hned vypadnu... Dííky moc, jsi zlatá! Beru si tágo a za chvíli jsem u tebe. Papa."
Plán byl prostý. Počítal se dvěma faktory. Tím prvním byla notorická lenost jejího manžela hledat klíče - vždy si raději zezdola zazvonil. Druhým byla malá jiskřička blýskající se pod krytem zvonku zavěšeného na zdi nade dveřmi, která byla v temné chodbě jejich bytu při každém zazvonění dobře vidět.
