20. října 2016

Jak se chtěl Stamichman sklouznout - napsaly Klára Dvořáková a Dana Emingerová

Jednou si chtěl Stamichman trochu zajezdit na sněhu. Nevybral si k tomu žádný malý kopeček, kde se klouzaly děti, ale jižní stranu Králického Sněžníku. Stráň tu byla holá, široká a prudká, navíc nejvyšší hora široko daleko. Už se těšil. To bude jízda!
Bohužel všude se válely naducané sněhové peřiny a Stamichmanovy nohy se s vrzáním bořily hluboko až po kolena do sněhu.
A když si konečně sedl na hranu kopce a odstrčil se, nejelo to! Zadek se mu zabořil do měkké bílé duchny. A protože pod ní bylo zrovna koryto Moravy, sníh povolil ještě víc. Vypadalo to, jako by se Stamichman propadl do záchodové mísy – jen dlouhé nohy mu čněly ven podobné dvěma silným větvím bez listí. Těžce se vyškrábal ze závějí a dumal, jak to tedy provede. Zkusím urovnat svah, takže povolám vítr, aby zametl kopec a klouzačku hezky uhladil…
Jenže vítr, ať klouzačku čistil a rovnal sebevíc, pořád to nebylo ono. Stamichman ho netrpělivě popoháněl, že mu to nějak moc dlouho trvá, že za chvíli bude tma a on se ještě nesvezl. Nakonec nevydržel a zavolal na pomoc ještě vichřici. Ale to neměl dělat! Vichřice se začala s větrem předhánět, kdo odfoukne víc sněhu.
„Fííí!!!“ zavál vítr, až byla všude kolem třpytivá mlha z vloček. „Chúúúúúú!!!“ zadula vichřice mocným dechem. Najednou se po srázu začaly kutálet malé kouličky a rychle se zvětšovaly, až se ze svahu utrhla celá masa sněhu a brala s sebou další a další sníh.
„Tak to je něco! To je lepší než klouzačka!“ mnul si ruce Stamichman. Všude bylo bílo a zamrzlým korytem řeky Moravy se nesl ohromující hluk připomínající hromobití při bouřce, jak se bílá spoušť valila do údolí. Bohužel lavina se nezastavila dole pod kopcem, ale brzy začala polykat zahrádky a domky moravských chalupníků. Stamichman hrůzou ztuhl.
„To stačí, to stačí!!!“ křičel na vítr a vichřici a šermoval rukama. „Stát! Už nééée! Zastavte tóóó!“
„To nejde,“ vydechly vichřice s větrem jedním dechem. „My už nic neděláme. To samo.“
Stamichman chtěl sníh zadržet kouzlem své hole. Ale když padá lavina, nezastaví ji ani pán hor. Stamichman velkýma rukama zběsile odhazoval sníh nad zasypanou vesničkou. Ryl jako krtek, až nakonec všechny zachránil a ještě v noci přenesl celou Dolní Moravu o několik kilometrů dál, lavině z cesty
Lidé se nikdy nedozvěděli, kdo lavinu způsobil, ani kdo jejich vesničku přestěhoval do Čech. Ale místu, odkud přišla lavina, od té doby říkají Lavinová dráha.



Lavinová dráha

Nadmořská výška 1160 m n.m.

Na jižním úbočí Králického Sněžníku se hromadí sníh v horní části lavinového svahu. Vítr nese sníh tzv. vodícím návětrným údolím. Na vrcholu se vítr zrychluje a fouká sníh do závětrného prostoru kolem pramene Moravy, kde se bílé masy ukládají. Při nahromadění příliš velkého množství sněhu dochází na prudkých svazích pod pramenem Moravy k sesouvání sněhových desek nebo přímo k odtržení celé laviny. Lavinová dráha vede od pramene směrem do údolí Moravy. V létě je vidět jako bezlesá proluka zarostlá kapradinovým porostem. Lavinová dráha je floristicky jednou z nejbohatších lokalit Králického Sněžníku, kde roste papratka horská, čarovník prostřední, kýchavice zelenokvětá, křivatec žlutý, pomněnka lesní, lilie zlatohlávek, lýkovec jedovatý, hadí kořen větší, zimolez černý, měsíčnice vytrvalá, vraní oko čtyřlisté, rybíz skalní, růže převislá aj.


-----
Klára publikuje své další povídky na blogu www.ouzasna.cz a básničky na webu www.versotepec.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat