![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp9OvZaAMsfTlHN2phonDGuumosrs9mYcQU4bi-yyEasYOFBJj0FbWidb5KtdFa6LtVipb83uti3XryOKkflrpP6IqQ2R2Ze_vyuncmFFMQ-PqXB-YUo9Ia4X_pQq8Lhk1NgLCdHQ0ajdY/s320/24+Will-Sax-Divocak-Ferdinand.jpg) |
Will Sax, Fakulta designu a umění v Plzni |
V tom lese už dlouho nehořelo. Tráva na mýtinách byla
šťavnatá, bukvice se pod stromy vršily v celých hromadách, šípky ohýbaly větvičky až k zemi a
borůvek po kolena. Vysoká tahala břicha nízko, zajíci byli vyžraný do velikosti
klokanů a prasata? Jak malí mamuti. Zato ve vedlejším lese to vypadalo! Nejdřív několik honů a pak ještě ke všemu
požár. Hořelo tam již několik dní když
se tamní obyvatelé snažili přeběhnout. Místní byli proti. Jeleni nadávali,
mufloni protestovali, zajíci skandovali hesla odporu a kňourové svůj lakomý
postoj vysvětlovali v historických souvislostech. Jen několik veverek
nabízelo oříšky z vlastní spižírny a parta jezevců svoje staré nory.
Poučení: Nemysli si že jsme od zvířat, zas ňák moc daleko.