 |
| Vydalo nakladatelsví Aurora |
„Bože, to jsem dopadl,“ zoufal si Životopis, „místo v univerzitní knihovně ležím v růžovém pokojíčku.“
„Z toho Životopisu mám husí kůži,“ naříkal si Deník, „tváří se tak vážně, jako by spolknul všechnu moudrost světa.“
Blížil se večer. Napětí by se dalo krájet. Kdo dneska skončí na polštáři své majitelky? Konečně se otevírají dveře. Není sama.
„Já, já,“ snaží se na sebe upozornit Životopis, „tolik pravdy v sobě nosím.“
„Já, já,“ vemlouvá se Deník, „zasměješ se, odpočineš si a uvidíš, že na tom nejsi tak blbě.“
K nočnímu stolečku se blíží chlap. „Tohle vážně čteš?“ ironicky ohodnotí knihy před sebou. „Příště ti přinesu Pána prstenů.“
Životopis s Deníkem nevěří svým uším. Zmateně se rozhlížejí a pak se k sobě nenápadně přitisknou.
Poučení: Společná bolest spojuje víc než IQ.
