Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

4. dubna 2016

Rito za trest...- napsal Michal Přikryl

Chlapi, to je zase rito. Stavíme barák pro jedny mimopražský, co se rozhodli, že jejich z jejich dětí budou Pražáci. Nakreslil jim to ňákej architekt, hned jak jsem to zahlíd‘, říkám: „Ten barák je hodně zalezlej v zemi, nemáme ho trochu zvednout?“ Chlapík na to, že chce mít do baráku jen jeden schod a že to je v pořádku. Ta jeho manželka nám každej den leze na stavbu a furt má řeči. Tohle je málo, tady zase moc. To mi byl svatej Antonín dlužnej za tu poslední pohodu na metru. No nekecám, každej den.
Ten barák je konstrukčně dost složitej a taky předimenzovanej, jestli mi rozumíte. No nekecám, třicet centimetrů zateplení na pětačtyřicítkách cihlách Tady v Praze! Strop je z vylitýho betonu a protože maj‘ v prvním patře terasu, nalili jsme tam nejmíň dvacet míchaček. Pak to tuhlo tři měsíce. A ta barva! Já už to pomalu chtěl vyprat v perwolu, jak to pořád nebylo dost bílý.

Dva kvádry zapasovaný do sebe, celý bílý a představte si, bez oken. Celá půlka baráku je bez oken, prej to je moderní. Akorát kolem vchodu nějaký sklo je. No, svítit si asi budou očima. Ten kreslílek jim tam nadělal okna jak střílny do tanku.
Samo že když byla hotová hrubá stavba, přišel, že se mu ten barák zdá nějakej zalezlej – to ho určitě naočkovala ona, jak tam furt jezdila. A jestli by s tím nešlo něco udělat.
„No jasně, zbourat a postavit ještě jednou.“
Dole klasika – kuchyň, jídelna, obývák, pracovna, záchod a garáž. Teda záchod – spíš další pokoj – a představte si, že jim to namaloval bez okna, jen s prosklením. No větrat budou asi do obýváku.
Schodiště chtěli klasický, aspoň něco se jim povedlo, v prvním patře je zděný zábradlí, napůl prosklený. Co je divný, ten barák je průsvitnej. Nemá sice okna, ale ze zahrady je vidět skrz celej dům kvůlivá těm prosklenejm částem kolem vchodu.
A první patro taky klasika: dva děcáky, ložnice, koupelna. Koupelna – ta mě dojala. Vana jako kráva, k tomu sprcháč – dohromady nejmíň patnáct metrů. A to si ještě ze záchodu nechali udělat další malou koupelnu, jsou to snad žabí muži?
Na zahradě, když jsme ji dodělali (stáhli jsme kopec, kterej tam byl, aby byla zahrada v rovině, osázeli trávu a kochali se) přistál bazén a ten kopec si nechali udělat znova – umělej… Prej na sáňkování.

 To je můj rodný dům…

Bydlíme ve velkém bílém domě. Připomíná mi dvě kostky cukru, které mi máma zakazuje ujídat z cukřenky. Babička zubařka mi je přitom sama nabízí. A protože to je maminky maminka, tak poslouchám ji.
Zvenku máme plot, dřevěný, loni jsme ho s tátou natírali, to byla senzace. Ta hnědá barva voněla jako auto, když máma tankuje u pumpy a trochu benzínu jí vyšplíchne na kapotu. Na zahrádce je kopec na sáňkování. Ale už dva roky nebyl sníh, tak sáňky zůstaly v zahradním domku, co je vedle kopce. A taky máme bazén, dá se do něj skákat, když se máma nedívá. Na terase stojí stůl. Moc rád u něj obědvám, ale máma říká, že je zima, takže tam jím jenom s tátou.
A uvnitř mám pokoj, tam se jde po schodech kolem pokoje mojí ségry. Ta mě štve, když se máma nedívá, štípne mě. Já pak brečím a dostanu ještě jednu, že ji nemám otravovat. Copak já někoho otravuju? V pokoji mám spoustu kostek z lega, chtěl bych být konstruktérem. Stavím lodě, letadla a ještě domy na Minecraftu.
Jo, a ještě tam je pokoj, kde spí máma s tátou. A koupelny, malá a velká. A dole je velkej stůl. Píšu u něj úkoly a obědváme tam. Televize je vedle. A pak má pokoj táta, kam nesmím. Máma pokoj nemá, to je divný. Akorát vedle ložnice je místnost s pračkou a sušičkou, tam je skoro tak často, jako táta ve svým pokoji.
V garáži jsou kola a věci, hrozně rád tam slídím. Najdu vždycky něco zajímavýho, třeba pilu. Posledně jsem našel krásnej klacek, co jsem si ho tam schoval o Vánocích.
Náš dům se mi moc líbí.




Žádné komentáře:

Okomentovat