4. dubna 2016

Šedý had bez hlavy - napsal Michal Přikryl

Michal napůl vypadl, napůl vstal z nízké postele. Ten večer se už po stopadesáté odpotácel na turecký
záchod v čínském městě Da-li. Přijel sem spolu s Evženem a Táňou udělat fotky, projít soutěsku Tygřího skoku, než ji zalije přehrada Tří soutěsek a ochutnat místní pálivou kuchyni. Plánovali se zdržet dva dny ve městě a tři dny v soutěsce.
Hned první den Evžen, milovník pokusů s jídlem, odtáhl Táňu s Michalem na večerní trh s jídlem. Bylo to pár stánků se smaženými špízky, nudlemi, chobotnicemi, krevetami, žábami, štíry, šváby, černými vejci a čerstvou zeleninou. Až na šváby ochutnali všechno, co se nehýbalo, a z živých věcí si nenechali ujít ani kachní vejce, ani moučné červy.
jenže další ráno Michal nevstal dobře. Vlastně nevstal vůbec.
Teplota začala na třiceti osmi a skončila večer na třiceti devíti. Třetí den dopoledne jeli do nemocnice, horečka šplhala ke čtyřicítce.
Místní doktor prohlédl příznaky, prohmatal Michalovi žaludek a střeva a pak přinesl jednu tabletu, zabalenou zvlášť v celofánu. Táňa na ni nevěřícně hleděla.
„To ho má uzdravit?“ ptala se marně doktora rusky. Ten vysvětlil rukama a čínsky, že další den ta pilulka určitě pomůže, jen si ji nemocný musí vzít už dnes večer.
Následujících dvacet čtyři hodin prožil Michal na toaletě. Zázračná tableta působila. Cokoli snědl a vypil, to jím jen projelo.
Přiblížil se večer. Michal se už po stopadesáté odpotácel na turecký záchod v čínském městě Da-li. Otevřít dvířka, co jsou jen do pasu, takže stojící má přehled o prázdných kójích. Chytit se madel na stěnách – tady v hotelu jsou připravení na hosty, na veřejných záchodcích by nebyly ani ty dveře. Přidřepnout a povolit panty, ať je ten čaj s rohlíkem už pryč.
Cosi plesklo o bílou vanu tureckého záchodu. Otočil se, aby zkontroloval svou nemoc. A v záchodě se svíjel šedý had, zakončený na obou stranách stejně, ocasem. Sedmdesát centimetrů do délky, tloušťka klobásy. Michal zařval strachy a pak ho instinktivně ve vteřině spláchl. Přiběhla Táňa. Otazníky visely ve vzduchu.
„Proč křičíš?“
„Vysral jsem hada“
„A kde je?“
„Spláchl jsem ho.“
„A nezdálo se ti to, halucinace z horečky?“
Od té doby se Michalovi pravidelně jednou do roka zdá o šedém hadovi bez hlavy. Anebo o jedné zázračné tabletě...

Žádné komentáře:

Okomentovat