26. března 2018

Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže - napsala Hana Kavalová

Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže, vstane brzy ráno se mnou. Obejme mě a rozespale si spolu dáme ranní čaj. Bude tři hodiny ráno. Obleče se, vezme mou kabelu a odveze mě na nádraží. Počká tam gentlemansky se mnou, až vlak přijede, kabelu uloží na odkládací polici nad hlavou, políbí mě a řekne: „Tak hodně štěstí, Lásko. Dobře dojeď a ať se ti ten kurz líbí.“

Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže, budeme si večer volat. Já jemu domů, on mě do hotelového pokoje. Budeme se spolu smát a vyprávět si, co jsme ten den zažili. Před usnutím pošeptáme si, jak moc si chybíme a co bychom právě teď chtěli. Bude to lechtivé, milé, romantické, naše.
Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže, bude čekat na příjezd mého vlaku na perónu.
Bude tam bezhlavě běhat tam a zpět, protože sice ví, ve kterém vagónu sedím, ale kdo má tušit, jak je pro tentokráte vlak řazen. Pak vystoupím. Budeme se líbat a objímat a bude úplně jedno, kolik bude hodin na nádražních hodinách i v našich životech. Vezme mi kabelu, lehce si ji přehodí přes své mužné rameno. Druhou volnou rukou mě obejme, zazubí se a řekne… „tak jedeme domů, Lásko.“
Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže, na příští kurz řekne: „A co kdybych jel s Tebou?“
V ranním vlaku schoulení k sobě dospíme brzké vstávání, dáme si nabízenou bagetu a vynikající lungo. V Praze vystoupíme oba stejnou nohou. Budeme jezdit metrem a busem. Najdeme místo určení. Já budu na kurzu a on mezitím najde vše, co budeme chtít vidět. Pak počká mě před „učebnou“. Budu tak ráda, že ho vidím. Budeme si skákat do řečí. Já budu nadšeně říkat, co kdo napsal, četl, co kdo řekl, vymyslel a jak jsme se všemu všichni smáli. On řekne… „rychle pojď, musím ti ukázat, co jsem tady našel… A říct, co jsem zažil. A kde jsem se ztratil.“
Večerní Praha bude jenom naše. Stejně jako pražská noc. Ten malý útulný pokojíček s decentním osvětlením. Roztomilými záclonky v okně. Teplým stropním obložením. Pruhovanými tapety na zdi. Nehrající televizi. Teplou sprchou. S malým obchůdkem na rohu ulice, kde můžeme si koupit víno, džus a oříšky. Víno bez zátky. Vývrtku jsme, my blázni, zapomněli doma.
Na druhý den po kurzu pojedeme společně domů. Budeme unavení, ale šťastní. Budeme vzpomínat, kdo co vyvedl a kreslit si pěnou od cappuccina bílé fousy na obličej.
Až jednou budu mít po svém boku milujícího muže, dám Vám vědět.

Žádné komentáře:

Okomentovat