Lešij - napsala Hanna Kovtun

Hanna Kovtun, Fakulta designu a umění v Plzni
Říkalo se, že někde daleko na severu v obrovitém hustém hvozdu žije Lešij. Byl to ochránce všeho živého, co v lese přebývá. Jednou ho potkal malý Aljoša, který bydlel v hájovně na pasece. Miloval přírodu a často si hrál s lesními zvířátky.
Přestože se Lešij s lidmi obvykle nepřátelil, klučina se mu hned zalíbil. Od té doby ho zval k sobě občas na návštěvu.
Aljoša si kamarádství s pánem lesa moc vážil, i když ve vesnici říkali, že Lešij je zlomyslný lesní čert.
„Zítra k nám přijede bratranec z města. Moc rád bych mu ukázal les a také se těším, až vás s Arsenem seznámím,“ řekl jednou Aljoša Lešijovi.
Další den vůbec nemohl dospat, jak se těsil na příbuzenstvo z města.
Přidat popisek
Jakmile bratranec přijel, hned běželi do lesa a Aljoša nadšeně vyprávěl o svém kamarádovi Lešijovi, který střeží přírodu a zvířátka.
Jenže Arsen byl starší než Aljoša a byl jiný. Vůbec ho nezajímalo, co mu vypráví malý kluk. Nudil se a brzy se začal rozhlížet kolem sebe, čím by se pobavil.
„Víš co, kamaráde? Teď ti ukážu já, jak se bavíme my ve městě,” záludně se zasmál a vytáhl prak. Pak zamířil do koruny smrku a... Piiiiiiuuuuu!!!! Puum... Málem zasáhl veverku.
„Příště už ji shodím,“ naparoval se a vystřelil znovu.
Aljoša vyděšeně křičel: „Co? Co to děláš, Arsene?! To nemůžeš! Lešij se bude zlobit!“
„Ale no tak, mrňousi, přestan mě poučovat! Jsem dospělý a už dávno nevěřím, že nějaký lesní děda existuje. To je tvůj hloupý dětský vymysl! Hahaha!“
Arsen chtěl rozkopnout mraveniště, aby ukázal mladšímu bratranci svou převahu. V tom ucítil šílený vítr a nad jeho hlavou začalo pořádně pršet. Kluk vůbec nechápal, co se děje. Neustále kroutil hlavou a hledal, kde se déšť vzal. Najednou se objevil Lešij v celé své kráse. Měl dlouhé bílé vlasy a vousy. Na ramenou mu rostly houby, ve vlasech měl ptačí hnízdo a svítícíma zelenýma očima metal blesky na Arsena, zmoklého jako slepice.
„Hahahaha, říkáš, že neexistuju? Lesní děda? A ubližuješ mně a mým kamarádům?!“
Lešij se proměnil ve vichřici a všude kolem byl náhle slyšet jen jeho pekelný smích a krákání vran.
„Musíš se omluvit, Arzene,“ křičel Aljoša. „Lešij je hodný, jenom tě chce potrestat za tvoje chování!“
Jeho bratranec začal koktat: „Ppp..ppromiňte, p...pane!!! Om..omm..omlouvám seeeeee!!!“ Pak vzal nohy na ramena a utíkal pryč.

Žádné komentáře:

Okomentovat