25. června 2015

Ve výkladní skříni - napsala Renáta Ďurčová


Aneta Kochová,
Fakulta designu a umění v Plzni
Hašteří se šperky za výlohou výkladní skříně:
„Já mám ten nejhezčí řetízek, který zvýrazní lemování všech plesových šatů,“povídá náramek ze spodní poličky.
„Pche, naše rubínové kameny prozáří každý účes na tanečním parketu,“pyšní se sada náušnic pod vitrínou.
„A co teprve mé zirkonové zdobení, to zjemní každou ručku v rukavičce,“ čepýří se prsten vedle náušnic.

Zatímco se šperky nestíhají předhánět v líčení svých předností, ozve se z nejvyššího výklenku zvučný cizokrajný hlas:
„Vy pošetilci, co vás nemá,“povídá hlas a šperky v úžasu vzhlédnou k nádhernému náhrdelníku s obrovským diamantem, „všichni budete vypadat jako levná bižuterie v porovnání se mnou. Já pocházím z nejzazších krajů Jižní Afriky, můj diamant je o pěti karátech, té největší ryzosti, nejjasnější barvy a nejkvalitnějšího brusu. Já budu ozdobou jen těch nejdůležitějších událostí pro oči jen těch nejvýznamnějších osob.“
V hlubokém úžasu všechny šperky oněmí. Takový původ a taková ryzost, nechává se diamant v tiché pýše obdivovat.
A tak zatímco šperky se dychtivě nakrucují před každou potenciální majitelkou, urozený diamant se blýská jen na ty nejdůležitější zákazníky.
Inu, co osud nechtěl, již v příštím roce zatímco kamarádi šperky střídají jednu sezónu za druhou, nestačí se předhánět v okazálostech a veselí se ve víru pozornosti, v tmavém chladném trezoru hluboko ve zdi sedí osamocený diamant a vzpomíná na obdiv a třpyt obchodní výlohy.

Ponaučení: Krása a jedinečnost nemusí vést vždy ke štěstí.

Žádné komentáře:

Okomentovat