3. června 2015

Slon estét - napsal Václav Hájek

Šel slon kolem řeky a těšil se z hojnosti pastvy a krásné přírody vůkol. Najednou zbystří zrak, a co vidí. Těsně u vody je v břehu zaražen železný kůl. Není však pěkně rovný, ale je celý zkroucený. I řekne si: „Tato věc se sem vůbec nehodí. Tráva keře i stromy rostou krásně rovně nahoru. Voda padá rovně dolů. Tak jak to má být. Přece zde nemohu nechat takovou ohavnost.

“Omotá chobot kolem kůlu, ale vytáhnout ze země nejde. Vyvinul však tolik síly, že kůl již není tak zkroucený, ale znatelně se narovnal. I opakuje své snažení do té doby, než je se svým dílem spokojen a odchází s myšlenkou. „To jsem udělal pro krásu džungle dobrou věc.“
Během svého snažení si ale nevšiml, že oko lana, které bylo na kůl navlečeno a leželo na zemi, se pomalu sune nahoru, až se nakonec sveze na udupanou trávu a míří do řeky. Zoufalé volání zvířátek na lodičce již nikdo neslyší.

Poučení: Neřeš věci, kterým nerozumíš

Žádné komentáře:

Okomentovat