Než uschne listí - napsala Barbora Macko

Sedím ve svém nitru,
potichu, 

sám,
čekám, než uschne listí
a opadá,
oddávám se úvahám,
že někdo zjistí,
jak jsem váhavá,
propadám představám,
už nechci být stínem dní,
které nikam neplují.

Plavit se nechávám.
Všitý pod kůží
Nemohu dostat tě z mých myšlenek,
zakletý jsi v mé hlavě,
všitý v mém polštáři
cítím tvůj dech na mé tváři,
dost bylo domněnek.