Tvá duše v plamenech - napsala Lenka Pěkná

Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi a co je vlastně za den. Možná líp pro tebe. Až se totiž pořádně rozkoukáš, budeš si znovu přát, aby to bylo jen nepohodlné lože, jen východ slunce překrytý oblaky vypařující se ranní rosy. Teď by ses měl ptát. Proč?
Neudělal si to. Však víš. Vždycky ses řadil k tomu typu lidské bytosti, který radši vše zjistí hned a sám, než aby se předem zeptal. Stejně bys mi nevěřil. Ostatně jako nikomu předtím. Hlavně abys nebyl obelhán. Tak se tedy dívej!
Už to cítíš? To není ranní mlha. To není zlatý kotouč, drahoušku. Na to to moc štípe v očích, že? Na to tě v nose až moc dráždí sirný pach, viď? Uhodl si to. Dusíš se hustým dýmem. V mračnech kouře poznáš jen rudé odrazy šlehajících plamenů odněkud z dáli. 

Křičíš: „Požár! Pomozte někdo přeci! Hoří!“
Nikdo nepřichází a stejně máš pocit, že slyšíš smích stovek hlasů jako ozvěnu každého tvého zvolání. 

„To nebude ledasjaký oheň,“ dochází ti pomalu. 

Už si vzpomínáš? Soustřeď se. Ohmatal si už tu svojí zatracenou postel a zjistil, že je to jen obrovský kus černého uhlí. Špína z něj tě svědí mezi prsty. Nepříjemně zalézá za nehty.

Teď ti přece musí být jasné, kde ses to ocitnul…

No, ano. Už jsi z myšlenek vytáhl ten starý cár papíru. Chtěl ses stát boháčem. Králem všech králů. Jít přes mrtvoly, abys dosáhl svého. Nesl ses jako císař všech chytráků, už před tím než sis tenhle osud ztvrdil svým krvavým podpisem. Pak jsi jen chránil své zlato a blahobyt. Tak moc, že ani kapka tvé pozornosti nepadla na strach o život. Ale lhůta vypršela. 

Je čas splnit tu druhou část smlouvičky.
A najednou se začínáš vážně bát. V dýmu se zjevují černé stíny. Řinčení řetězů a dunění poklic kotlů přeplněných hříšníky jim dodávají na obrysech. 

„Vítej v pekle, upsaná duše!“ řekne jedna z oblud. 

Obrovská koule chlupů ti lidskými dlaněmi nasazuje rozpálené okovy. Dupe kopyty. Lesknou se jí ostré rohy. Zmítáš se v děsu. Při pohledu do ďáblových očí jako mnoho dalších naposled zaúpíš: „Pusťte mě! Prosím! Pusťte mě do nebe!“

Zadání: 

Dopište příběh, který začíná větou: Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi a co je vlastně za den.