mi pochybnosti zvoní,
ve dne, v noci zdálo se
že nám je to, co pro ni.
Plápolavé plamínky
směly v tom oku zníti,
rokům spílám vzpomínky,
jež nezahnalo bití.
Nevěřím těm pověrám,
že slzy oko čistí,
vyhlížím svůj klidu chrám
ze spadaného listí.
Malá ručka. Nožička.
Přišly mně ku záchraně,
na další milá slovíčka
už vzpomínám si maně.
Zralý muž je zakotven,
jak polidštěný prací
obětuje lásku žen
svým dalším generacím.
