Hlas lidu: "...hele, ten hlas je krásnej, ale na ty vlastní písně se radši vykašli..."
Dopis mně:
....holka, neblbni. Všechno, co děláš, je dobře. Pokračuj a nenech si do ničeho mluvit. A jestli je to špatně, stejně pokračuj, lidi si zvyknou.
Cítíš správně, forma se dostaví. Žádná vyděšená úcta k autoritám. Ten skutečnej poučenej respekt tě postihne až na konci, až uvidíš ten rozdíl.
Tvůj přínos je jedinečnej, opovaž se ho zříkat kvůli nějaký blbý pochybnosti.
A jestli tě někde nechtěj, protože nikam nezapadáš, tím líp. Jdi si svou cestou. Teď to jde.
Pamatuješ na toho starýho herce?
"...jestli vy chcete hrát divadlo, tak si ho budete muset založit." ....a když viděl tvý zklamání, dodal: "...a já si u vás rád zahraju."
Jo.
Tudy cesta vede.
Piš, zpívej a neztrácej čas.
Tvé stařičké Já, kterému nechybí vhled, ale tvá bezbřehá energie.
Zadání: Napište dopis svému mladšímu (osmnáctiletému) já
