29. dubna 2026

ZRŮDA - napsal Jiří Wilson Němec

Tam pod věží, kde je půda
tělo leží je to zrůda
Tam pod věží, kde je půda
spí a nedutá

Čelo studí uši planou
až se vzbudí v chvíli danou
čelo studí uši planou
až se vzbudí v chvíli danou, půlnoc odbije.

Bude skřípat zubama a bude dělat uá uá uá.
Pracky ty má chlupatý s nehtama jak zobák čáp.
Jenže patřičně zahnutý a chodbou půjede
ťapy, ťapy, ťapy, ťapy ťapy ťapy ťap.

Půlnoc ťuká, už se chvějí,
v bulvách cuká v obličeji,
půlnoc ťuká, už se chvějí
v bulvách cuká, v obličeji objevil se škleb.

Lebka holá, hábit z cárů.
čas už volá, dospěl k varu
Lebka holá hábit z cárů
čas už volá, dospěl k varu, půdu opouští.

Je u dveří mé ložnice já strachy dělám uá uá uá

Už se potím, koušu do rtů
snad je to tím, že tuhle sortu
Už se potím, koušu do rtů
snad je to tím, že tuhle sortu příšer nesnáším

Už se sklání nad mé lože!
Pryč je spaní, pane Bože!
Všechno byl jen sen.