Jsem s cizím mužem
v cizím pokoji.
Známá tvář, neznámý úsměv –
bojí se mě? Nebo se nebojí?
Kroky se točí
podél stěn –
od frontové linie
do hlubokého sněhu lesa.
Odejde? Nebo to ustojí?
Usedá ke stolu.
Nad vínem slova
rozproudí se.
Náhle je nás plno
v pokoji.
Pustí svůj playlist,
nalije na dno whisky,
přivoní si
a mírně se odkloní.
Dotyky váznou v těle,
pocity mlčí v koutě,
O co vlastně stojí?
A o co nestojí?
Pohladím jeho ztuhlou šíji.
Zvedne se,
projde kolem tiše.
Pochybnost zabolí.
Rozechvěle naslouchám
jeho krokům.
Pro polibek se vrací,
cosi ze mě ukrojí.
Připadám si teď
jako cizí žena
ve svém vlastním pokoji.
