Samota tichého zasněženého lesa
prokousala mi díru do srdce.
Snažím se najít nebesa,
ale všude je mlha,
ze které mrznou mi ruce.
Stojím v tom chaosu
absolutního ticha,
brodím se ve sněžném nánosu
čehosi,
co vyvěrá mi z břicha.
Lapu po dechu
pro trochu života,
sápu se po kamení,
ve všem tom spěchu,
kdy svazuje mne temnota,
čekám na spasení.
