„Na start,“ řekne u nedělní polévky a pískne. Lžíce vyrazí k ústům, babička protestuje, on měří mezičas: „Dvacet tři sekund, slušný,“ prohlásí.
Když teta začne vyprávět, postaví jí vedle talíře kužel z novin.
„Zatáčka! Zkrať to,“ kývne. Teta zrudne a svůj projev zkrátí.
Děda se loudá pro sůl, Zoran mu přidělí trestné kolo kolem stolu. Děda jde, protože všichni se dívají.
Trouba pípne. Zoran přiskočí, foukne do píšťalky a v rukavicích vytáhne sekanou jako rozhodčí míč: „Přijato, i když s náběhem.“
Když se ozve hádka o dědictví, položí stopky na ubrus a beze slova je pustí. Čas v nich cvaká nahlas a hádka ztichne dřív než se naměří minuta.
Na konci sbalí kužely, zapíše si do notýsku: „Rodinné setkání — disciplína: přežito.“
A nám nechá jen tu zvláštní úlevu po písknutí do ticha.
Jo, to je strejda Zoran, ale i tak ho ZATÍM máme rádi.
Jo, to je strejda Zoran, ale i tak ho ZATÍM máme rádi.
