To až v roce 1885 inženýr Gottlieb Daimler přidal k bicyklu benzínový motor a na světě byl první „motocykl“. A o rok později vyjel z jeho dílny v německém Bad Cannstattu první automobil závratnou rychlostí 16 km/hod.
Ovšem jako první si nechal patentovat vozidlo poháněné spalovacím motorem Carl Benz, a to v roce 1886. Tak vznikl historicky první automobil Benz Patent-Motorwagen.
První řidič a majitel vozu v českých zemích byl liberecký textilní továrník Theodor von Liebieg.
V té době ovšem ještě neexistovaly čerpací stanice a benzin bylo možné koupit jen v lékárnách. Takže pan továrník musel dobře plánovat, kdy kam dojede a posléze si na onom místě domluvit, aby pro něho v lékárně dopředu připravili potřebné množství benzinu.
První řidič a majitel vozu v českých zemích byl liberecký textilní továrník Theodor von Liebieg.
V té době ovšem ještě neexistovaly čerpací stanice a benzin bylo možné koupit jen v lékárnách. Takže pan továrník musel dobře plánovat, kdy kam dojede a posléze si na onom místě domluvit, aby pro něho v lékárně dopředu připravili potřebné množství benzinu.
 |
| Od 9. září v prodeji |
Na zámku Loučeň tato technická novinka nemohla uniknout pozornosti pokrokového páru - knížete Alexandra a jeho choti Marie.
M: Alexandře, choti drahý, dáte si ještě kávu? Novinek jakýchsi z Prahy vezu, neuvěříte, co se mezi dámami povídá. V Liberci prý hrabě Liebieg zakoupil jakýsi automobil. Je těchto zpráv již plná Praha i Vídeň. Nevíte, o co jde? Což kdybychom toto zařízení též koupili, abychom první po hraběti byli?
A: Marie, slyšel jsem o tom vynálezu již také, ale pochybuji, že byste v něm nalezla zalíbení. Je to vůz, který jezdí bez koňského potahu i bez páry.
M: Děláte si ze mne blázny, drahý, a to se mi pranic nelíbí. Kdo to kdy slyšel, aby vůz jel sám…?
A: Jistě, že sám nejede, je v něm motor palivový a nějaký muž musí ho kočírovati. A slyšel jsem, že takovou rychlostí uhání, že z Loučeně do Prahy snad pouhé tři hodiny by se jelo.
M: Tak do toho nevsedla bych, to musí snad i zdraví podlomiti, takový kvalt.
A: Psali ve vídeňských novinách, že manželka vynálezce tohoto, sama vůz kočírovala, aby dokázala jeho bezpečnost. Jela celý půlden a ještě v lékárně benzín musela dokupovati.
M: No, jak to psali v novinách, tak tomu uvěřiti musíme… i když zdravý rozum se tomu vzpírá. Nevěřím, že by to mělo nějakou budoucnost. Snad všechny koně by to nahraditi mělo? K smíchu…!
A: Kdybych tušil, drahá, že vás toto téma zajímati bude, dovezl bych Pařížský deník, kde popisují první světové závody strojů, z Paříže až do Rouan.
M: Br, až husí kůže mi naskakuje při té představě, že usednouti bych měla do toho ďábelského stroje vedle vás. To snad vítr vlasy veškeré vám musí vyrvati v té rychlosti a každá slepice nebo pes, co připletou se do cesty, budou usmrceni. Na vlak pomalu teprve si uvykám, který svou rychlostí mě děsí.
A: Uvidíme, Marie, jak tento stroj do budoucna se osvědčí, až pak budeme o jeho nákupu uvažovati.
M: Snad za tu dobu již lidé přijdou k rozumu a k bezpečnému koňskému povozu se vrátí.
A: Než drahá Marie lidé k rozumu přijdou, žádný povoz my už potřebovati nebudeme…
M: Alexandře, choti drahý, dáte si ještě kávu? Novinek jakýchsi z Prahy vezu, neuvěříte, co se mezi dámami povídá. V Liberci prý hrabě Liebieg zakoupil jakýsi automobil. Je těchto zpráv již plná Praha i Vídeň. Nevíte, o co jde? Což kdybychom toto zařízení též koupili, abychom první po hraběti byli?
A: Marie, slyšel jsem o tom vynálezu již také, ale pochybuji, že byste v něm nalezla zalíbení. Je to vůz, který jezdí bez koňského potahu i bez páry.
M: Děláte si ze mne blázny, drahý, a to se mi pranic nelíbí. Kdo to kdy slyšel, aby vůz jel sám…?
A: Jistě, že sám nejede, je v něm motor palivový a nějaký muž musí ho kočírovati. A slyšel jsem, že takovou rychlostí uhání, že z Loučeně do Prahy snad pouhé tři hodiny by se jelo.
M: Tak do toho nevsedla bych, to musí snad i zdraví podlomiti, takový kvalt.
A: Psali ve vídeňských novinách, že manželka vynálezce tohoto, sama vůz kočírovala, aby dokázala jeho bezpečnost. Jela celý půlden a ještě v lékárně benzín musela dokupovati.
M: No, jak to psali v novinách, tak tomu uvěřiti musíme… i když zdravý rozum se tomu vzpírá. Nevěřím, že by to mělo nějakou budoucnost. Snad všechny koně by to nahraditi mělo? K smíchu…!
A: Kdybych tušil, drahá, že vás toto téma zajímati bude, dovezl bych Pařížský deník, kde popisují první světové závody strojů, z Paříže až do Rouan.
M: Br, až husí kůže mi naskakuje při té představě, že usednouti bych měla do toho ďábelského stroje vedle vás. To snad vítr vlasy veškeré vám musí vyrvati v té rychlosti a každá slepice nebo pes, co připletou se do cesty, budou usmrceni. Na vlak pomalu teprve si uvykám, který svou rychlostí mě děsí.
A: Uvidíme, Marie, jak tento stroj do budoucna se osvědčí, až pak budeme o jeho nákupu uvažovati.
M: Snad za tu dobu již lidé přijdou k rozumu a k bezpečnému koňskému povozu se vrátí.
A: Než drahá Marie lidé k rozumu přijdou, žádný povoz my už potřebovati nebudeme…
 |
| Slavnostní večer začíná přípitkem v 17 hodin |
Text pro autorské čtení:
Kněžna: Alexandře, choti drahý, novinek jakýchsi z Prahy vezu, neuvěříte, co se mezi dámami povídá. V Liberci prý hrabě Liebieg zakoupil jakýsi automobil. Nevíte, o co jde? Je těchto zpráv již plná Praha i Vídeň. Což kdybychom toto zařízení též koupili, abychom první po hraběti byli?
Kníže: Marie, slyšel jsem o tom vynálezu již také, ale pochybuji, že byste v něm nalezla zalíbení. Je to vůz, který jezdí bez koňského potahu i bez páry.
Kněžna: Děláte si ze mne blázny, drahý. Kdo to kdy slyšel, aby vůz jel sám?
Kníže: Jistě, že sám nejede. Je v něm motor palivový a nějaký muž musí ho kočírovati. Prý takovou rychlostí uhání, že z Loučeně do Prahy snad pouhé tři hodiny by se jelo.
Kněžna: Husí kůže mi naskakuje při té představě, že usednouti bych měla do toho ďábelského stroje vedle vás. To určitě vítr vlasy veškeré člověku vyrve v té rychlosti a každá slepice nebo pes, co připletou se do cesty, budou usmrceni. To musí snad i zdraví podlomiti, takový kvalt. Na vlak pomalu teprve si uvykám, který svou rychlostí mě děsí, a teď tohle...
Kníže: Psali ve vídeňských novinách, že manželka vynálezce tohoto, paní Benzová, sama vůz kočírovala, aby dokázala jeho bezpečnost. Jela celý půlden a ještě v lékárně benzín musela dokupovati.
Kněžna: No, nevěřím, že by to mělo nějakou budoucnost. Snad všechny koně by to nahraditi mělo? K smíchu!
Kníže: Uvidíme, Marie, jak tento stroj do budoucna se osvědčí, až pak budeme o jeho nákupu uvažovati.
Kněžna: Snad za tu dobu již lidé přijdou k rozumu a k bezpečnému koňskému povozu se vrátí.
Kníže: Než drahá Marie lidé k rozumu přijdou, žádný povoz my už potřebovati nebudeme…
