Láska je, když si vaše maminka sedne na nízkou stoličku v kuchyni, do rukou vezme modrý kastrůlek a krmí vás míchanými vajíčky, ve kterých je rozdrobený chleba. Tu chuť si pamatujete i po letech, když už jste dospělí a krmit dávno nepotřebujete.
Láska je, když vaše maminka šije a vy sedíte pod stolem a sbíráte nitky a ústřižky. To je váš úkol – uklidit všechno, co mamince při šití spadne na zem. A ona mezitím vytvoří další krásný kousek oblečení nebo nový ubrus.
Láska je, když vaše maminka ušije nové šaty nejen pro sebe, ale i pro své sestry. Jsou to šaty na ples a jsou z modročerného brokátu. Zdobené jemnou kožešinkou a černým korálkem uprostřed. Vaše maminka si navíc ušije pelerínku. Jsou jako tři princezny, ale maminka, ta je ze všech těch princezen nejkrásnější. Vždycky byla a už navždycky bude.
Láska je i to, když jste v první třídě a píšete domácí úkol. Máte na řádek kreslit čtverečky. Jenomže ty vaše čtverečky mají všechny boční strany neustále prohnuté. Maminka vás láskyplně nabádá k tomu, aby strany byly rovné. Je totiž milující perfekcionista.
Láska je, když vyrobíte mamince brož. Všichni na kousek korku nalepili zrníčka kukuřice, ale vy jediní jste mamince vyrobili brož s malou šiškou, kterou vám tatínek našel po cestě z práce.
Láska je, když vám maminka ušije svatební šaty, přestože měla o vaší budoucnosti původně trochu jiné představy.
Láska je, když milujete svoji velkou rodinu tak moc, že si pamatujete i ty nejmenší detaily o jejím životě. Znáte data narození i svateb, víte, komu co chutná a naopak nechutná, nasloucháte jim s opravdovým zájmem a všechno, co vám říkají, uchováváte v paměti. Tím jste výjimeční, protože nikdo jiný v rodině tuhle schopnost nemá.
Láska je, když vás babička nechá celé odpoledne nosit své blankytně modré plesové šaty. A taky šperky – náhrdelník a náušnice.
Láska je, když vytáhne všechny deky, které má jen proto, abyste si s bráchou, bratránkem a sestřenkou mohli v obýváku postavit bunkr. V tom obýváku, kde nikdy nebylo ani zrnko prachu a nábytek se leskl, kde byl na jídelním stole vždycky bílý ubrus a oknem svítilo slunce a naplňovalo místnost zvláštně pokojným jasem. Tam jsme si rozložili židle, přikryli je dekami a hráli si na indiány a kovboje.
Láska je chuť ranního čaje, kterou se ještě nikdy nikomu nepodařilo napodobit.
Láska jsou společné výlety a dovolené, láska je houbaření na Bílé a Zlatníku s babiččinými řízky, pečeným masem, chlebem a omastkem.
Láska jsou buchty a koláče, jaké uměla jen ona.
Láska je maso se šlehačkou, které zbožňujete a babička to ví, takže vám ho připraví pokaždé, když přijedete na návštěvu. Láska je zelňačka a kakaový zákusek s krémem, láska je bramborový salát a dokonalé vánoční cukroví, láska je domácí vánočka. Ale největší láska je radost v očích babičky, když vám může místo dvou požadovaných knedlíků naložit pět.
Láska je, když vás babička uspává svým vyprávěním. Povídá o svém dětství, o sestrách a životě v Radvanicích. A vy chcete její příjemný a uklidňující hlas slyšet znovu.
Láska je odjet za nejmladším synem do ciziny, i když nevíte, co vás na cestě čeká.
A láska je i vaše nadšené vyprávění o tom, že tak bílé ponožky, jaké má ve své domácnosti, jste ještě v životě neviděli.
Láska je taky vzpomínka na snídani u Niagarských vodopádů a legendární babiččina věta, kterou používáme stejně často jako slavné hlášky z filmů: „Nenecháme jim to tady! Tak a dědo jez!“
Láska je, když potkáte svoji životní lásku, svoji druhou polovinu, spřízněnou duši.
Je to obrovská výsada a neskutečné štěstí mít někoho, kdo je s vámi od začátku do konce. A celou tu dobu vás drží za ruku, podporuje vás, říká vám, co si opravdu myslí a zároveň vám naslouchá.
Láska je, když se na vás nakonec usměje a řekne: „Nebreč!“
Láska je taky vzpomínka na snídani u Niagarských vodopádů a legendární babiččina věta, kterou používáme stejně často jako slavné hlášky z filmů: „Nenecháme jim to tady! Tak a dědo jez!“
Láska je, když potkáte svoji životní lásku, svoji druhou polovinu, spřízněnou duši.
Je to obrovská výsada a neskutečné štěstí mít někoho, kdo je s vámi od začátku do konce. A celou tu dobu vás drží za ruku, podporuje vás, říká vám, co si opravdu myslí a zároveň vám naslouchá.
Láska je, když se na vás nakonec usměje a řekne: „Nebreč!“
