 |
| 16. března 2019, dvanáctiletá Jasmin |
Dnes, už potřetí, budu číst v divadle Dobeška! Když jsem tady stála poprvé, bylo mi dvanáct. Byla jsem natěšená, ale i nervózní. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu budu číst svou bajku na pódiu? Mezi dospělými? Zvládnu to? Co když mi nebudou diváci rozumět?
Plané obavy - Všechno šlo jako po másle. Číst před lidmi byl ten nejlepší pocit na světě! Když autorské čtení skončilo a diváci se chystali domů, ještě chvíli jsem zůstala na jevišti. Láskyplně jsem se rozhlížela po prostoru divadla, vnímala doznívající atmosféru.
A teď je to znovu tady! Konečně! Jakmile stojíte na těhle prknech, uchopíte mikrofon, nadechnete se a začněte číst...cítíte v tu chvíli jen klid a radost. A závěrečný potlesk diváků...je pro mě opravdu jako droga. Miluju tohle prostředí, osobité kouzlo tohodle divadla. Tady, na Dobešce, jsme na jedné vlně. Když čteme, jako by se zastavil čas. S hrdostí ostatní psavce nazývám nejen svými spolužáky, ale hlavně přáteli, a to i přes výrazný věkový rozdíl.
Letos křtíme už snad pátou společnou knihu, což je důkazem, že tvůrčí psaní je něco, co vás chytne a nepustí. Je to záliba na celý život, která nás všechny spojuje.
Dano, za všechny, bych ti teď chtěla poděkovat, že jsi nám znova splnila naše přání tady číst. Je pro mě velkou ctí, že můžu otevřít dnešní večer.
A díky i tobě, Dobeško, že budeme mít další nezapomenutelný zážitek.
Verze pro autorské čtení:
Konečně!
Dnes, už potřetí, budu číst na Dobešce. Když jsem tady stála poprvé, bylo mi dvanáct. Byla jsem natěšená, ale i nervózní. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu budu číst svou bajku na pódiu? Mezi dospělými? Zvládnu to? Co když mi nebudou diváci rozumět?
Plané obavy - Všechno šlo jako po másle. Diváci mě poslouchali, a to byl úžasný zážitek! Když autorské čtení skončilo a všichni odcházeli, ještě chvíli jsem si to na jevišti užívala. Rozhlížela jsem se po divadle, vnímala doznívající večer.
A dnes jsem znovu tady! Je pro mě velká čest, že můžu otvírat večer. Miluju tohle prostředí, osobité kouzlo divadla. Tady, na Dobešce, jsme na jedné vlně. Když čteme, jako by se zastavil čas. S hrdostí ostatní psavce nazývám nejen svými spolužáky, ale hlavně přáteli, a to i přes výrazný věkový rozdíl.
Letos křtíme už šestou společnou knihu.
Dano, za všechny, bych ti teď chtěla poděkovat, že jsi nám znova splnila naše přání tady číst.
Dnes, už potřetí, budu číst na Dobešce. Když jsem tady stála poprvé, bylo mi dvanáct. Byla jsem natěšená, ale i nervózní. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu budu číst svou bajku na pódiu? Mezi dospělými? Zvládnu to? Co když mi nebudou diváci rozumět?
Plané obavy - Všechno šlo jako po másle. Diváci mě poslouchali, a to byl úžasný zážitek! Když autorské čtení skončilo a všichni odcházeli, ještě chvíli jsem si to na jevišti užívala. Rozhlížela jsem se po divadle, vnímala doznívající večer.
A dnes jsem znovu tady! Je pro mě velká čest, že můžu otvírat večer. Miluju tohle prostředí, osobité kouzlo divadla. Tady, na Dobešce, jsme na jedné vlně. Když čteme, jako by se zastavil čas. S hrdostí ostatní psavce nazývám nejen svými spolužáky, ale hlavně přáteli, a to i přes výrazný věkový rozdíl.
Letos křtíme už šestou společnou knihu.
Dano, za všechny, bych ti teď chtěla poděkovat, že jsi nám znova splnila naše přání tady číst.
Původní verze
Tak je to konečně tady! 29. listopadu 2024. Dneska to bude potřetí, co budu číst v divadle Dobeška! Samým vzrušením div neskáču do stropu, rozlítané myšlenky mi celý den zběsile víří v hlavě a já netrpělivě očekávám sedmou hodinu večerní…
Teď před vámi končeně stojím na jevišti. Jakmile jsem uchopila mikrofon, přepadl mě zvláštní pocit klidu. Ten zážitek je opojný. Jakmile ho jednou zakusíte, nejradši byste ho opakovali pořád. To je to kouzlo divadla, kouzlo Dobešky.
Na svoje první čtení tady nikdy nezapomenu. Tehdy mi bylo dvanáct let. Měla jsem obrovskou trému. Pak jsem se zhluboka nadechla a začala číst. Všechno šlo jako po másle. Slyšela jsem svůj zřetelný hlas, smích a potlesk z diváckých řad. Ano, opravdu je to pro mě jako droga.
Podruhé o čtyři roky později. To už jsme vydali vlastní společnou knihu. Užívala jsem si svou „minutu slávy“ a pak dojatě poslouchala ostatní. Když autorské čtení skončilo a diváci se chystali domů, ještě chvíli jsem postála na jevišti. Láskyplně jsem se rozhlížela po prostoru divadla, vnímala doznívající atmosféru.
Letos křtíme snad pátou společnou knihu. V zákulisí jsem potkala našeho kmotra, spisovatele Ondřeje Neffa, který nám s futuristickými tématy pomáhal. Ale hlavně jsem se vítala s ostatními autory, které s hrdostí nenazývám jen svými kolegy a spolužáky, ale též přáteli, a to i přes výrazný věkový rozdíl. Ale co, věk je jenom číslo. Tady jsme všichni na jedné vlně. Dohromady nás spojuje společná záliba - psaní.
Díky Dano, že jsi nám znova splnila naše přání zde číst. Díky, že můžu otevřít dnešní večer.
Díky Dobeško, že budeme mít další nezapomenutelný zážitek.
