Stále si myslela, že je něco víc a kdy jsme za ní přijeli, předváděla se. Jednou jsme se spolu šly projít po obchodech (když u nás o módní výstřelky člověk nezavadil) a já viděla za výkladem kalhoty, béžové a přední díl měly semišový v téže barvě. Hlesla sem: ty jsou krásné. Sestra na to: „tak na ty se ani nedívej, ty si nemůžu koupit ani já“. To mě tak naštvalo, že jsem si je šla koupit, aby mě neměla pořád za tu chuděrku příbuznou. „Já si je koupím, nevadí, kolik stojí“. Sestra vykulila oči a šla se mnou a bylo vidět, že je v tomto butiku poprvé. Žasla nad tím, jak se k nám prodavačka krásně chovala, (za ty peníze se nedivím) a byla z toho celá nesvá. S nadšením jsem si odnesla kalhoty, ale neudělala jsem dobře. Nemohla jsem si v nich umýt ani ruce. Jakmile na ně cákla i kapka vody, udělal se flek, který nezmizel jinak než v čistírně. Po několika návštěvách čistírny, jsem uznala, že je to neúnosné a ty drahé kalhoty musí z domu, než nebude na nájem. Patřilo mě to. Nic tak drahého na sebe jsem si už nikdy nekoupila.
Od té doby vím, že to byl trest za moji vychloubačnost a jsem moc ráda, že se na jejich osud sestra nikdy nezeptala. Neumím moc lhát.
Zadání: Spisovatel vrací úder!
Někdo vás namíchnul, urazil nebo dokonce šikanoval? Vyřiďte si si s ním účty jednou provždy! Alespoň na papíře...Vhoďte hříšníka do nějaké nepříjemné situace a pěkně ho zmáčkněte!
Nekompromisní paní z finančáku? Vlezlá tchyně? Necitlivý doktor? Zatopte jim pod kotlem! Vše je dovoleno!
