„Já taky. Jako dělaný na procházku. Hele, až půjdeme z botanický, stavíme se v cukrárně, žejo? Hrozně se na to těším.“
„No, víš… já mám teď tu dietu. Už mi nejsou skoro žádný kalhoty. Tak bych neměla… Mě by to lákalo…“
„Tak si tam dáš jen kafe.“
„Jen kafe v království cheesecaků, věnečků a indiánů? Nejsem žádný superhero se železnou vůlí. Dneska prostě nemůžu jít.“
„Ty séš.“
„Spíš bys mě měla podpořit. Jsi teda kámoška.“„Nebudu přeci v cukrárně sedět sama jako důchodkyně.“
„Týjo! Píše mi ségra. Už se jí to narodilo!“
„Kecáš. Tak že gratuluju. A co to je?“
„Holka. Maruška. 3 kg 20.“
„Hezký jméno. Takový staročeský.“
„Hele… Tohle se musí oslavit. Já s tebou do tý cukrárny teda půjdu. Když má teď ségra velký břicho, přeci ji v tom nenechám samotnou.“
