21. listopadu 2023

Ve svatyni hříchu - Eswatini - napsala Vendula Beaujouan Langová

Bylo jednou jedno malé království ukryté mezi zelenými pahorky jihoafrického Transvaalu a meandry řeky Pongola. Nebylo to ale žádné prosté království, byla to svatyně krále Mswati III, jediné modly národa. O jeho vytvoření se zasloužil králův otec, Sobhuza II, a proměnil jej k obrazu svému - v poslední absolutistickou monarchii v Africe. Zdárný synek kráčí dodnes v jeho šlépějích a vládne pevnou rukou. Aby předešel znásilnění, zakázal nosit minisukně, a pro ochranu veřejného zdraví neváhal zakázat předmanželský sex. Navíc, aby si nikdo nemohl splést svatyni Svazijsko (Swaziland) s prachobyčejným Švýcarskem (Switzerland), rozhodl se ji současný vládce ke svým padesátinám přejmenovat na výraznější Eswatini, tedy země Svazijců. To si přece každý lehce pamatuje, že?

Jeho výsost Mswati III rozhodně není troškař. Libuje si v luxusu a pěstuje mnohoženství. Za svou choť pojal již patnáctou děvu a zplodil na 23 dětí. Jeho otec byl ovšem větší borec. Přivedl zemi k bankrotu a měl na 70 manželek, 210 potomků a 1000 vnoučat. Celá královská rodina tak čítá na 120 000 osob, což je desetina populace, a patří mezi převažující zákazníky dvou okázalých obchodních center provozovaných v hlavním městě Mbabane. Děravému státnímu rozpočtu naštěstí trochu ulehčily tři neposlušné manželky, které za své neplechy jeho výsost vyhnala ze svatyně. U jedné z cizoložnic dokonce našel chudák král pod postelí svého ministra spravedlnosti. Díkybohu i vladař vzal rozum do hrsti. Letos si místo další manželky pořídil pouze nové letadlo.

Urození jsou bohatí a čilí, poddaní jsou velmi chudí a churaví. Lidu se nedostává ani masa ani zdravotní péče. I když s tím masem: místní hotel Hilton Garden Inn vystavěný ve tvaru obřího zámořského parníku a pompézně inaugurovaný samotným Mswatim III, podává prasečí kopýtka v rozpuštěném sádle s nerozpoznatelnými obilninami a jako bonus načerveno obarvený dort. Jelikož se v království začal s bídou překotně šířit smrtelný virus a svatyně získala světového věhlasu díky třetině obyvatel nakažených HIV, jeho veličenstvo každoročně pořádá k uchlácholení rozhořčeného lidu osmidenní osvětovou slavnost rákosového tance. Sezve na ni několik tisíc panen a ty mají čest spoře oděné v korálkové tradiční sukýnce - nota bene s odhaleným poprsím a pozadím - zatančit si s králem a utržit za to kousek masitého žvance. Některá šťastlivkyně se může stát královou chráněnkou a jeho další manželkou, což obnáší i nový Rolls-Royce. Ale pozor, nejdřív musejí nasekat a svázat rákos, dotrmácet se s ním pěšky třicet kilometrů k rezidenci královny matky a darovat jí ho na opravu větrolamu. Tudíž po pěti dnech na cestě je sexuální zdrženlivost nesporně zaručena!

Poutníkům z Evropy je svatyně otevřena, směle vkročte dál! Jen si zamkněte ústa na zámek, není vhodné kritizovat jeho veličenstvo! O mně ani muk!

Král Mswati III. během tradičního tance Reed v roce 2006

















Úprava pro autorské čtení:


Ve svatyni hříchu - Eswatini
Dovede si představit zemi s nevyšším výskytem viru HIV na světě, která se jmenuje ESWATINĚ?! Tak já jsem se z ní zrovna vrátila. 
Malé králoství ukryté mezi zelenými pahorky jihoafrického Transvaalu na hranicích s Mosambikem je poslední absolutistickou monarchií v Africe. Modlou národa je král Mswati III., který celý státeček proměnil v jakousi vlastní svatyni. A aby si nikdo nemohl splést pohlavními chorobami zamořené Svazijsko (Swaziland) s prachobyčejným Švýcarskem (Switzerland), rozhodl se přejmenovat svou hříšnou "svatyni" na Eswatini, což zní v češtině...  no, posuďte sami ESWATINĚ - země AIDS! 
Tedy správě je to země Svazijců, ale svatí v té svatyni rozhodně žádní nejsou. Zažila jsem tam jednu absurditu za druhou.   
Třeba aby jeho veličenstvo zamezilo znásilňování žen, zakázalo jim nosit minisukně, a pro ochranu veřejného zdraví zapovědělo předmanželský sex. V manželství se však může leccos, protože v Eswatini je svatyně mnohoženství. 
Pětapadesátilety král Mswati III. pojal za svou choť již patnáctou děvu a zplodil na 45 dětí. Ovšem pozor! To není nic proti jeho otci Sobhuzovi II., který království v roce 1968 vyhlásil a měl dokonce 70 manželek, 210 potomků a 1000 vnoučat. Celá královská rodina tak čítá na 120 000 osob, což je desetina populace. 
Princové a princezny tím patří mezi převažující zákazníky dvou okázalých obchodních center provozovaných v hlavním městě Mbabane. Všichni holdují luxusu, a tak není divu, že země se opět pohybuje na hranici bankrotu. K němu království skutečně dovedl v 80. letech zmiňovaný král otec, Sobhuza II. Děravému státnímu rozpočtu současného panovníka naštěstí trochu ulehčily tři neposlušné manželky, které za své neplechy jeho výsost vyhnala ze svatyně. U jedné z cizoložnic dokonce našel chudák král pod postelí svého ministra spravedlnosti. 
Díkybohu i vladař vzal rozum do hrsti a letos si místo další manželky pořídil pouze nové letadlo.
Jak už bylo řečeno, v království zmítaném bídou se překotně šíří smrtelný virus a svatyně ESWATYNĚ se dočkala světového věhlasu kvůli třetině obyvatel nakažených HIV, jeho veličenstvo každoročně pořádá k uchlácholení rozhořčeného lidu osmidenní osvětovou slavnost rákosového tance. 
Sezve na ni několik tisíc panen, a ty mají čest spoře oděné v korálkové tradiční sukýnce - nota bene s odhaleným poprsím a pozadím - zatančit si s králem a utržit za to kus žvance. Některá šťastlivkyně se při tom může stát královou chráněnkou a jeho další manželkou, což obnáší i nový Rolls-Royce. Ale pozor, nejdřív musejí nasekat a svázat rákos, dotrmácet se s ním pěšky třicet kilometrů k rezidenci královny matky a darovat jí ho na opravu větrolamu. Tudíž po pěti dnech na cestě je sexuální zdrženlivost nesporně zaručena!
Jak jsem se přesvědčila, poutníkům z Evropy je svatyně kdykoliv otevřena. Můžeme směle vkročit dál! Jen jsme si museli zamknout ústa na zámek. Není vhodné kritizovat jeho veličenstvo! O králi v hříšné Eswatyni ani muk!






Úprava pro autorské čtení - poslední verze:



Ve svatyni hříchu - Eswatini





Dovedete si představit zemi s nevyšším výskytem viru HIV na světě, která se jmenuje ESWATINĚ?! Tak já jsem se zrovna ze Svazijska vrátila.

Malé království ukryté mezi zelenými pahorky jihoafrického Transvaalu je poslední absolutistickou monarchií v Africe. Modlou národa je král Mswati III., který celý státeček proměnil v jakousi svou svatyni. A aby si nikdo nemohl splést pohlavními chorobami zamořené Svazijsko (Swaziland) s prachobyčejným Švýcarskem (Switzerland), rozhodl se přejmenovat svou hříšnou "svatyni" na Eswatini, což zní v češtině... no, posuďte sami ESWATINĚ - země AIDS! Zažili jsme tam jednu absurditu za druhou.

V místních novinách jsme se dočetli, že jeho veličenstvo zakázalo nosit minisukně, aby zabránilo znásilňování žen a pro ochranu veřejného zdraví zapovědělo předmanželský sex. V manželství se však může leccos, protože v Eswatini je svatyně mnohoženství.

Pětapadesátiletý král Mswati III. pojal za svou choť již patnáctou děvu a zplodil na 45 dětí. Ovšem pozor! To není nic proti jeho otci Sobhuzovi II., který království v roce 1968 vyhlásil a měl dokonce 70 manželek, 210 potomků a 1000 vnoučat. Celá královská rodina tak čítá na 120 000 osob, což je desetina populace.

Princové a princezny tím patří mezi převažující zákazníky dvou obchodních center, která vévodí hlavnímu městu Mbabane. Všichni holdují luxusu, a tak není divu, že země se opět pohybuje na hranici bankrotu. K němu království skutečně dovedl v 80. letech zmiňovaný král otec, Sobhuza II. Děravému státnímu rozpočtu současného panovníka naštěstí trochu ulehčily tři neposlušné manželky, které za jejich zálety veličenstvo vyhnalo ze svatyně. U jedné z cizoložnic dokonce našel chudák král pod postelí svého ministra spravedlnosti.

Díkybohu i vladař vzal rozum do hrsti a letos si místo další manželky pořídil pouze nové letadlo.

Jak už bylo řečeno, v království zmítaném bídou se překotně šíří smrtelný virus a svatyně ESWATYNĚ se dočkala světového věhlasu kvůli třetině obyvatel nakažených HIV. K uchlácholení rozhořčeného lidu jeho veličenstvo každoročně pořádá osmidenní osvětovou slavnost. Při našem rozpačitém pohledu na fotografie mladičkých dívek, spoře oděných v korálkové tradiční sukýnce - nota bene s odhaleným poprsím a pozadím - nám recepční hotelu pyšně vysvětluje: „To je festival rákosového tance! Náš král na něj sezve několik tisíc panen a ty mají čest zatančit si s ním! Za odměnu každá dostane kousek z poraženého dobytka!“

Prý si některou šťastlivkyni může král vybrat za svou další manželku a dát jí nový Rolls-Royce?“

Ale pozor, nejdřív musí dívky nasekat a svázat rákos, ujít s ním třicet kilometrů k rezidenci královny matky a darovat jí ho na opravu větrolamu!“

V duchu si říkám. To by se mi tak chtělo, trmácet se takovou dálku polonahá se snopem rákosu na zádech, abych získala kus žvance, v naději, že si mě možná všimne obtloustlý seladon a stanu se jeho šestnáctou manželkou? To bych se skutečně dobrovolně sexuálně postila.

Do svatyně můžete vkročit i vy! Všem zbloudilým poutníkům otevírá svou náruč! Dobré je zamknout si předtím svá ústa na zámek, neboť za urážku jeho veličenstva hrozí žalář! Takže o mně králi v hříšné Eswatini neříkejte ani muk!