Věta, kterou jsme ještě jako bezstarostné děti procházející se po světě slyšeli od našich maminek tolikrát, že by to nespočítali ani ti nejzkušenější matematici světa. Většině z nás se po těchto slovech protočily oční panenky kolem dokola a z našich úst se vydalo: ,,Však jo, neboj mami.” s mírným posměškem.
Říká se, že maminky mají vždy pravdu a v případě bezpečí jejich potomků to platí dvojnásob.
Naši největší dětskou autoritu, ženu, která pro nás v tu chvíli byla alfou a omegou našich titěrných dětských světů, jsme většina z nás v tomto nakázání poslechli. Co vám ale většina matek neřekne je to, jak takový nezvaný host vypadá a jak se projevuje.
Nosí snad dlouhý plášť, jež má svá nejlepší léta už dávno za sebou a ze kterého padají cáry černé, kdysi lesklé kůže s rozpadlými švy? Padají mu jeho mastné vlasy do čela tak, že sotva vidíte jeho mrzutý a studený výraz? Svraští se mu obočí do nevraživého pohledu, když zazvoní na váš domovní zvonek a vy, vyjukané pískle, co sotva vyletělo z ptačího hnízda, hledíte přes kukátko na dveřích a přemýšlíte, jak si poradit v této zapeklité situaci? Mýlíte se, občas ho nepoznáte tak snadno.
Nemá podobu tajemného muže v černém plášti a často ani nezvoní na domovní zvonky. Takoví nezvaní hosté by totiž nikdy nedovolili, abyste je odhalili podle nějakého společného rysu. Svou podobu totiž neustále proměňují a vy netušíte, kdy a kde přesně na ně ve svých životech narazíte. S postupem věku se vám maminčina slova přemisťují do hlubokých útrob vaší mysli, protože onu větu berete jako samozřejmost. ,,Mám dost rozumu na to, abych uměl sám sebe chránit.” To si říká mnoho z nás klidně i několikrát do dne. Pravdou ale je, že nejsme nikdo tak moc v bezpečí. Nezvaní hosté přicházejí v tom nejméně očekávaném okamžiku, občas se plíží jako šedý stín, jehož tíhu cítíte na ramenou a nedokážete odhalit příčinu vaší bolesti. Občas vtrhne do vašich dveří jako velká voda a obrátí vám každý kout v bytě.
Když máte zrovna štěstí a nezvaného hosta ve vašem životě odhalíte, nejefektivnějším řešením je se ho zbavit, a to co nejrychleji. Bude se vás držet zuby nehty, občas vám nechá šrámy jak na dveřích, tak na duši. Bude možná potřeba použít hrubé síly, či zákeřného triku. A poté, co toho nezbedníka z vašich životů úspěšně odstraníte, ucítíte všechnu tíhu světa padat z vašich ramen.
Není to ale vždy tak jednoduché, takového nezvaného hosta vyhnat ze svého života. Co nás totiž maminky nenaučily je to, že občas má nezvaný host podobu našich nejmilejších, kteří z nás nevděčně vysávají náš drahocenný čas a lásku, a my po dlouhé roky nezvládneme tenhle nemilý fakt odhalit. Bohužel, ti nejvíc nezvaní hosté nenosí černý plášť a nehrnou se vám do obýváku, nýbrž do toho nejosobnějšího prostoru, který máte - do vašeho srdce.
A občas odmítnou odejít.
Nápady, jak pojmout téma dramatičtěji přes příběh:
Tátovo rozhodnutí
,,Tak dneska v osm.” Pohlédla jsem na mobil svého otce, který se touto zprávou rozsvítil, a na ikoně kontaktu bylo jméno Hana M.
Okamžitě mi přeběhl mráz po zádech, žaludek mi udělal kotrmelec a doteď nechápu, jak jedenáctileté naivní holce došlo na první dobrou, o co se jedná.
Vím, že ten den už jsem svému bývalému hrdinovi, muži, kterému jsem se vždy snažila tak moc zavděčit, nic neřekla. V mém srdci najednou vykutal obrovskou díru, kterou nemohl ničím zasypat a zcelit.
,,Bude to schopen někdy napravit?” myslela jsem nahlas, a v tu chvíli jen na to, jak mi ublížil.
To jsem ještě nevěděla, že do života naší rodiny navždy přivede jednu nezvanou návštěvu a tím naše osudy otočí úplně naruby.
,,Až budeš mít děti, tvoje priority budou úplně jinde,” řekla mi maminka o pár let později a její slova mi přinesla alespoň částečně klid na duši, že je s tím žena mého života vyrovnaná a ochotna jít dál. Jedna otázka však zůstává v mé mysli dodnes - byla tím nezvaným hostem cizí žena, jež mi byla přivedena do života, nebo muž, který mi ten život dal?
Nosí snad dlouhý plášť, jež má svá nejlepší léta už dávno za sebou a ze kterého padají cáry černé, kdysi lesklé kůže s rozpadlými švy? Padají mu jeho mastné vlasy do čela tak, že sotva vidíte jeho mrzutý a studený výraz? Svraští se mu obočí do nevraživého pohledu, když zazvoní na váš domovní zvonek a vy, vyjukané pískle, co sotva vyletělo z ptačího hnízda, hledíte přes kukátko na dveřích a přemýšlíte, jak si poradit v této zapeklité situaci? Mýlíte se, občas ho nepoznáte tak snadno.
Nemá podobu tajemného muže v černém plášti a často ani nezvoní na domovní zvonky. Takoví nezvaní hosté by totiž nikdy nedovolili, abyste je odhalili podle nějakého společného rysu. Svou podobu totiž neustále proměňují a vy netušíte, kdy a kde přesně na ně ve svých životech narazíte. S postupem věku se vám maminčina slova přemisťují do hlubokých útrob vaší mysli, protože onu větu berete jako samozřejmost. ,,Mám dost rozumu na to, abych uměl sám sebe chránit.” To si říká mnoho z nás klidně i několikrát do dne. Pravdou ale je, že nejsme nikdo tak moc v bezpečí. Nezvaní hosté přicházejí v tom nejméně očekávaném okamžiku, občas se plíží jako šedý stín, jehož tíhu cítíte na ramenou a nedokážete odhalit příčinu vaší bolesti. Občas vtrhne do vašich dveří jako velká voda a obrátí vám každý kout v bytě.
Když máte zrovna štěstí a nezvaného hosta ve vašem životě odhalíte, nejefektivnějším řešením je se ho zbavit, a to co nejrychleji. Bude se vás držet zuby nehty, občas vám nechá šrámy jak na dveřích, tak na duši. Bude možná potřeba použít hrubé síly, či zákeřného triku. A poté, co toho nezbedníka z vašich životů úspěšně odstraníte, ucítíte všechnu tíhu světa padat z vašich ramen.
Není to ale vždy tak jednoduché, takového nezvaného hosta vyhnat ze svého života. Co nás totiž maminky nenaučily je to, že občas má nezvaný host podobu našich nejmilejších, kteří z nás nevděčně vysávají náš drahocenný čas a lásku, a my po dlouhé roky nezvládneme tenhle nemilý fakt odhalit. Bohužel, ti nejvíc nezvaní hosté nenosí černý plášť a nehrnou se vám do obýváku, nýbrž do toho nejosobnějšího prostoru, který máte - do vašeho srdce.
A občas odmítnou odejít.
Nápady, jak pojmout téma dramatičtěji přes příběh:
,,Tak dneska v osm.” Pohlédla jsem na mobil svého otce, který se touto zprávou rozsvítil, a na ikoně kontaktu bylo jméno Hana M.
Okamžitě mi přeběhl mráz po zádech, žaludek mi udělal kotrmelec a doteď nechápu, jak jedenáctileté naivní holce došlo na první dobrou, o co se jedná.
Vím, že ten den už jsem svému bývalému hrdinovi, muži, kterému jsem se vždy snažila tak moc zavděčit, nic neřekla. V mém srdci najednou vykutal obrovskou díru, kterou nemohl ničím zasypat a zcelit.
,,Bude to schopen někdy napravit?” myslela jsem nahlas, a v tu chvíli jen na to, jak mi ublížil.
To jsem ještě nevěděla, že do života naší rodiny navždy přivede jednu nezvanou návštěvu a tím naše osudy otočí úplně naruby.
,,Až budeš mít děti, tvoje priority budou úplně jinde,” řekla mi maminka o pár let později a její slova mi přinesla alespoň částečně klid na duši, že je s tím žena mého života vyrovnaná a ochotna jít dál. Jedna otázka však zůstává v mé mysli dodnes - byla tím nezvaným hostem cizí žena, jež mi byla přivedena do života, nebo muž, který mi ten život dal?
Nela Lišková
