16. srpna 2023

NEHODA NEBO NÁHODA - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Šla jsem opatrně po zasněžené ulici, když najednou někdo zavolal mé jméno. „Peťo! No jsem to ráda, že jsem tě zastihla. Jsem ti dneska chtěla napsat.“ Otočila jsem se a vidím svoji šéfovou z brigády. No, jejda. 
„Dobrý den. Napsat mi ohledně práce předpokládám?“ se ptám. V hlavě ale doufám, že se to ohledně brigády netýká. Pracovat je fajn, ale pracovala jsem přes celé léto, tak by mi snad mohla dát pokoj v těchto klidných zimních měsících. 
„Jo jo, jsem ti chtěla napsat ohledně víkendu, děláme inventury, tak se vždycky hodí brigádníci.“ 
„Jo tak víkend, no, hmm,“ přemýšlím, přemýšlím. Co jen tak můžu mít během víkendu, abych nemusela na inventuru. Nemusela jsem nad tím ale dumat moc dlouho. 
„No... Já nemůžu. O víkendu jedem na rodinnou oslavu,“ odpovídám. 
„Aha, tak nevadí no. Ještě budou jarní prázdniny. Nebudeš si chtít přivydělat, když budeš mít klid od školy?“ 
„Uhh..,“ začínám svou větu, ať zamaskuji ticho, které by nastalo, jelikož ještě nemám vymyšlenou svou další lež. „To taky nemůžu no… Jedu na chatu .. s kamarády.“ dodám po pauze, která se zdála moc dlouhá snad jen mně. 
„Jo? No, tak si tu chatu užij,“ a uběhne chvilka než pokračuje ve slovu: „No, ráda jsem tě viděla. Ale v létě s tebou počítám!“ dodá šéfová, když odchází opačným směrem. 
„Jo to, já taky už s tím počítám,“ odpovídám s bolestivým úsměvem, když si vybavuju, co mě v létě čeká. No, ale léto je tu až za 4 měsíce zhruba. To se ten klid můžu ještě užít. Nakonec mé lži nedopadly tak hrozně, si říkám triumfálně, když si přemítám v hlavě tento rozhovor. 
Tak moc zajetá jsem byla ve svých myšlenkách, že jsem přestala vnímat svět okolo. Jednu chvíli jdu a druhou už ležím na zemi. Au! křičí moje zápěstí. Když se po chvilce vzpamatuju, tak to vidím, velká plocha ledu přímo přede mnou, škoda že jsem to neviděla před pěti sekundami. 
S bolestí jsem dále šla radši do nemocnice, kde se mé obavy ukázaly jako pravdivé. Mám tam prý nějakou tu zlomeninu v zápěstí. No, aspoň když znovu potkám svou šéfovou, tak si nebudu muset nic vymýšlet, sádra na mé ruce svědčí dost dobře o mé neschopnosti pracovat, a možná je to tak nejlepší. 
Je fakt, že kdybych nelhala,tak by se tohle nestalo. Příště možná radši nebudu nic vymýšlet a půjdu na tu brigádu.

Zadání:
Dopište příběh, který začíná slovy: Šel jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno.