Jedním okem mrknu na mobil, který spinkal vedle mne. Deset nepřijatých zpráv na messengeru, paráda několik nových laiků, navrch nějaký ten snap. A jůůů ! …. Taky ještě tři ohýnky jako bonus. Jo, den bude fajn.
Ještě z postele odepisuji a posílám do světa odpovědi, zásadní rady a zaručené tipy. Po snídani by už mohlo být pozdě. Třeba by si ti na druhém konci drátu mysleli, že jsem umřela. Už taky jsou na příjmu, smajlík, jeden palec nahoru, čenžujeme pár postů. V pohodě, jsem už online a oni taky visí na drátě.
Má pravá ruka znovu pípne, ohlašuje se můj kalendář, za dva dny zase Rudí Khmérové, ach jo.
Jdu do kuchyně, z lednice a špajzu si vyndávám jídlo, vše, na co mám chuť. Vyblejsknu to, apka přepočítává kalorie. Nic naplat, ten croissant musím vrátit zpátky. Zapínám domácí mašinku na životabudič. Ještě fotečku ranní kávičky, a už je na instáči.
Naprogramuju myčku, pračku. Začnou makat asi za dvě hodiny. Robotický vysavač Rud nastavím až z práce přes mobil. Teď si nastavuji do telefonu upomínku, kdy ho zapnu.
Sedám do auta, zapínám bluetooth, navigaci a jedu. „Chytrá paní“ velí: Odbočte za 200 m vpravo, na Korunní je dnes dopravní kolaps, jeďte Vinohradskou…
Moje audinka na mne bliká oranžovým očkem, že by chtěla nakrmit. Radši nebudu riskovat a nepojedu jen na kilowaty. U benzinky zaplatím zápěstím.
Vystupuju před kanceláří, šikovná audinka si sama zaparkuje. Fajn, všechno klape, jak má. Vyřídím pár mailů, odpovím na několik messengerových a whatsappových zpráv, deleguju práci na kolegy a podřízené. Z elektronického diáře na mě vyskočí upomínka, že mám volat do pojišťovny. Jako by to nešlo vyřídit přes portál. Vytáčím postaru jako v minulém tisíciletí telefonní číslo.
Hlas na druhém konci jako dobrá víla praví:
Vystupuju před kanceláří, šikovná audinka si sama zaparkuje. Fajn, všechno klape, jak má. Vyřídím pár mailů, odpovím na několik messengerových a whatsappových zpráv, deleguju práci na kolegy a podřízené. Z elektronického diáře na mě vyskočí upomínka, že mám volat do pojišťovny. Jako by to nešlo vyřídit přes portál. Vytáčím postaru jako v minulém tisíciletí telefonní číslo.
Hlas na druhém konci jako dobrá víla praví:
Dobrý den, jsem váš automatický operátor, sdělte mi váš požadavek… Chtěla bych nahlásit pojistnou událost, soused nemá automatiku a před barákem mi nacouval do mého vozidla, sám nemá uzavřenou pojistku. Nerozumím, opakujte svůj požadavek, použijte kratší větu. Chci nahlásit pojistnou událost…. odmlčím se a čekám, jestli už pochopil, o co mi jde. Pojistnou událost nahlaste online přes www.bezvapojistovna.cz. Děkuji. Na shledanou.
Ty jo… co to jako je. Zavěsil, nezdvořák. Blbý automaty. Klid, no nic zkusím to znovu. Už to vyzvání. Dobrý den, vítejte, jsem váš automatický operátor, sdělte mi váš požadavek.
Potřebuju mluvit s vaším živým kolegou...
Nerozumím, opakujte váš požadavek.
Potřebuju mluvit s vaším šéfem… Třeba se bude bát, aby ho nevyhodili, pomyslím si pobaveně v duchu.
Moment, přepojím.
Skvělé, asi to pochopil…..
Chvíli čekám a doufám, že se mi ozve lidský hlas …..
den, jsem váš automatický operátor druhé generace. Sdělte váš požadavek, poslouchám. Nevěřím svým uším. Tak operátor druhé generace je již ochoten mne vyslechnout….
Tak začínám znovu a opatrně a napodobuji jeho robotický hlas. Soused nabořil moje hybridní auto. To je mi líto, ozve se na druhém konci.
Hm, inovace, doplnili zdvořilostní fráze.
Potřebuji auto opravit z pojistky, a ten debil, tedy jako soused, nemá uzavřenou pojistku.
Moment vyhodnocuji….
Po chvíli se na druhém konci ozve: Slovo debil... neznám… Opakujte svůj požadavek…. Jsem připraven vše vyřešit k vaší spokojenosti…
Ty kreténe…. už jdi do prdele…. Kdybych mluvila s někým normálním, už jsem to mohla mít nahlášený a chudinka audinka už mohla v opravě.
Tak na tohle nemám nervy. Paní Klárko, prosím vás, zařídila byste mi takovou věc. Ve dvou minutách vysvětluji své asistentce problém a přesouvám ho na ni. Potřebuji z toho na toaletu, alespoň si v klidu vyřídím další zprávy. Zavírám se na malé místnůstce, stahuji kalhoty a najednou ŽBLUŇK.
Ty kreténe…. už jdi do prdele…. Kdybych mluvila s někým normálním, už jsem to mohla mít nahlášený a chudinka audinka už mohla v opravě.
Tak na tohle nemám nervy. Paní Klárko, prosím vás, zařídila byste mi takovou věc. Ve dvou minutách vysvětluji své asistentce problém a přesouvám ho na ni. Potřebuji z toho na toaletu, alespoň si v klidu vyřídím další zprávy. Zavírám se na malé místnůstce, stahuji kalhoty a najednou ŽBLUŇK.
Co to je ? To snad ne…. Honem vytahuji svou pravou ruku, pomocníka, kámoše, diář, rádio v jednom…. Honem do rýže, nebo do čeho se to dává vyschnout.
Tak to je v prčicích… Minimálně pro dnešek jsem úplně off-line. To je děsný. Nemůžu pracovat, nevím, co mám pracovat, umřela jsem pro ty na druhém konci. Tak snad můžu jít tak akorát do hospody a čekat až SIM karta vyschne, ale ještě někde si musí půjčit hotovost, utopeným mobilem fakt nezaplatím.
Po chvilce si sedám pod slunečníkem na zahrádce, objednávám si velký pivo a poslouchám.
Tak to je v prčicích… Minimálně pro dnešek jsem úplně off-line. To je děsný. Nemůžu pracovat, nevím, co mám pracovat, umřela jsem pro ty na druhém konci. Tak snad můžu jít tak akorát do hospody a čekat až SIM karta vyschne, ale ještě někde si musí půjčit hotovost, utopeným mobilem fakt nezaplatím.
Po chvilce si sedám pod slunečníkem na zahrádce, objednávám si velký pivo a poslouchám.
Pozoruju cvrkot na ulici, tamhle dva školáci spolu s velkými sluchátky na uších stojí na zastávce tramvaje, bezdomovec se psem čeká, až mu někdo hodí do klobouku pár drobných, nějaká mladá maminka tlačí jednou rukou kočárek a druhou rukou píše zprávy do mobilu.
To je děs, proč se tomu svému potomkovi nevěnuje ? No, to snad ne, to dítě má taky mobil, kam ten svět spěje.
Jsem off-line. A vůbec to není špatný, asi ten mobil utopím častěji.
Jsem off-line. A vůbec to není špatný, asi ten mobil utopím častěji.
