.jpg)
"Ondro, měj rozum, musíš se tam nejprve dostat a potom tu vysokou dostudovat. A jak to chceš udělat? Hm… To je spousta anatomie a jiného učení, fyziky, a já nevím čeho ještě a jak to chceš zvládnout, ty se svou dyslexií?"
"Mami, uvidíš, že se tam dostanu. Hele, našel jsem si kurz „Jako na to“. Takových kurzů je. V čem to spočívá ? vyzvídá už trochu shovívavěji máma."
"No, je to o tom, jak se správně učit , dokonale a ještě líp se umět soustředit a vůbec nejlíp si všechno co nejefektivněji zapamatovat. V prospektu o tom píšou, že si absolventi osvojí, jak narvat kvanta informací do hlavy a hlavně, jak se ničeho nebát, a to ani přijímaček. A záchranář se nesmí ničeho bát, musí dodávat ostatním odvahy a vůbec být nejlepší."
"No nevím, Ondrášku, ty to vidíš moc jednoduše. Mami, vždyť to ale je jednoduché. Nebudu si později vyčítat, že jsem to ani nezkusil. Dost! Už jsem se rozhod!"
Ondrovo nadšení jeho mámu zlomilo. Podal si přihlášku na vysokou záchranářskou školu, zaplatil si kurz několikaměsíční přípravy, obstál u dost těžkých přijímacích zkoušek, prošel třemi roky tvrdé dřiny a odříkání, protože se musel učit mnohem více a déle než všichni ostatní. Teď je z něj nejlepší záchranář u horské služby v rakouských Alpách.
Kdybyste se snad nedej bože ztratili nebo zranili v Jižním Tyrolsku, nemusíte mít strach, když zvládl všechny hory knih, mraky hodin sezení nad učením, a tři roky odříkání, potom se tenhle záchranář ničeho nebojí a dostane vás zaručeně do bezpečí.
