27. ledna 2023

MUŽ ZA PULTEM - NAPSALA MICHAELA ČÁPOVÁ

Pět minut po deváté.
„Ťobrý den, pane, už budeme savírat. Prosím, udělejte jenom kratký nákup,“ vítá ve svém obchůdku prodavač posledního zákazníka. Alespoň v to doufá.
„Čau, chci jen cigára a rohlíky. Počkáš,“ odsekne podnapilý umaštěnec a zamíří do hlubin prodejny.
„Rohlíky nemam, jenom hleba. Budou sítra,“ začíná se vietnamci klepat hlas. Zase bude problém. Proč chodí zrovna k němu?
„Jdi do prdele, mám hlad. Co by ti to udělalo mít pár rohlíků? Pět rohlíků, aspoň pět rohlíků. Chleba nežeru,“ huláká umaštěnec od prázdného regálu.
„Pane, odejděte prosim, uš budeme savírat. Nemam,“ zvyšuje hlas obchodník, v ruce drží telefon a má v pláno vyťukat stopadesátosmičku.
„Mam jen slatké bagetky, tostový hleba. Můžu nabídnout?“ snaží se zachránit situaci.
„Chci rohlíky, rozumíš? Roh-lí-ky. Na ty vy ve Vietnamu nemáte, viď? Proto jste se došourali až sem. Mazej mi je zařídit, jinak ti picnu jednu mezi voči,“ naznačí dvěma prsty cosi jako zastřelení a uchechtne se své geniální vyjednávací technice.
Prodavač začne do telefonu chrlit neuvěřitelné množství nesourodých samohlásek, hlásek, výkřiků a mizí do skladu.
„Kde seš? Umírám hlady. Polez,“ haleká po chvilce umaštěnec do prostoru.
„Policie! Ruce nad hlavu. Ničeho se nedotýkejte. Pojedete s námi podat vysvětlení. Dopustil jste se trestného činu vyhrožování a jednání pod vlivem omamných látek,“ vtrhnou do prodejny státní. Na ulici bliká známé modré světlo, jen mikrovlnná trouba ve skladu stále a dále rozmrazuje pět rohlíků pro hvězdu večera.