Žebřiny a žíněnky - napsala Jana Venzlů

„Hej,“ okřikne Michal holky, co nedávají pozor.
„Co je? Skáčeš mi do řeči,“ směje se Terka.
„Tak promiň, jestli prostředek mojí věty ukončil začátek tý tvojí,“ odpálkuje ji Michal a otočí se zpět k ostatním.
„Jak jsem říkal, statisticky je vždycky lepší se bránit. Jako... může to být i tak, že to toho chlapa vzrušuje. Kam zase jdeš?“ volá na odbíhající Terku.
„Na záchod.“
„To jsi měla jít před hodinou, tak dělej,“ zahučí Michal a pokračuje bez ní.
„Tohle je ten případ, kdy je lepší, když ženská řekne, tak jo, tak pojď, protože jemu se prostě pak nepostaví.“
Žebřiny a žíněnky kolem nás zdůrazňují naše rozpaky. Tělocvična základní školy na Vinohradech vypadá stejně jako před 20 lety. Teď jsme tu ale všichni dobrovolně. I jako dospělí se stále máme co učit.
„Hele, je taky prokázaný, že s vyzývavým oblečením to nemá nic společného. Predátoři plánují dopředu a vybírají si nejlehčí oběť.“
„Budeme dneska makat nebo co,“ přeruší ho opět Terka, „když už jsem si koupila ty rukavice, chci je použít.“
„Co teda máme dělat?“ ptají se ostatní.
„To budeme teď trénovat. Pojď sem,“ ukáže Michal na Terku.
„Proč já,“ odmlouvá, „nemůže ti dělat figuranta někdo jinej?“
„Ne, ty seš dneska drzá, tak si lehni.“ 

Všichni smějí a zároveň jsou zvědaví.
„Řekněme teda, že došlo k nejhoršímu a vy jste na zemi. Hlavní zásada je co? Dostat mezi sebe a útočníka nohy.“
„Terko, tak pojď. Zkus to. Vymostit, píďalka a hlavně se pořád hejbat. Terko?“
Terka jen leží. Z očí jí tečou slzy.

Hodocení textu:

- konec je síla
- na začátku je spousta věcí, co zavádí jinam: 

1. vzpomínka na tu školu, 

2. věta: "Tak promiň, jestli prostředek mojí věty ukončil začátek tý tvojí...", 

3. šla na záchod – přepsat, např. i když se jí nechtělo, vždyť jsi byla před hodinou
- zjednodušit nebo zpřeházet, aby to bylo průzračnější