Zkuste popsat, co prožívá dítě, než jde k vánočnímu stromečku.
Velký případ
Anna Vocelová
„Stejně si myslím, že už tu musel bejt, proč by jinak bylo do obýváku zamčeno?“ špitám sestře mezi pátou a šestou lžící rybí polévky. Polévky, kterou musím každý rok sníst, aby přišel Ježíšek. Nechutnaj mi v ní ty malý kuličky, ale když si do ní dám hodně opečených houstiček, dokážu ten talíř zdolat. Ale to je jen začátek. Po ní přijde bramborový salát s kaprem. Další zdržovačka. Táta ho jí tak strašně pomalu, prej aby nemusel jet na pohotovost. Podle mě by stejně nikam nejel, protože už pil pivo a po něm se přece řídit nesmí. Každopádně se s tím děsně loudá.
Anna Vocelová
„Stejně si myslím, že už tu musel bejt, proč by jinak bylo do obýváku zamčeno?“ špitám sestře mezi pátou a šestou lžící rybí polévky. Polévky, kterou musím každý rok sníst, aby přišel Ježíšek. Nechutnaj mi v ní ty malý kuličky, ale když si do ní dám hodně opečených houstiček, dokážu ten talíř zdolat. Ale to je jen začátek. Po ní přijde bramborový salát s kaprem. Další zdržovačka. Táta ho jí tak strašně pomalu, prej aby nemusel jet na pohotovost. Podle mě by stejně nikam nejel, protože už pil pivo a po něm se přece řídit nesmí. Každopádně se s tím děsně loudá.
Já naštěstí rybu nemusím. Stejně by se do mě nevešla, když mám plný břicho rozmočené housky. Ostatní debužírují, já netrpělivě poslouchám, jestli náhodou neuslyším zvoneček. Fakt by mě zajímalo, jestli kdyby zazvonil zrovna ve chvíli, kdy táta žvejká další sousto, jestli bychom šli ke stromku bez něj. Zatím se to nikdy nestalo.
„Ještě umyjeme nádobí a pak třeba už Ježíšek přiletí, to víte, má dětí čím dál víc,“ říká vždycky máma, zatímco sklízí ze stolu. Táta jde jako každý rok řešit svůj velký případ na záchod. Má to tak před Ježíškem úplně vždycky. My se ségrou mezitím můžeme prasknout jako struny na kytaře.
„Crrr,“ ozývá se najednou z vedlejší místnosti.
„Jak to, táto, že jsi tady zase první?“ štve mladší sestru. „Viděl jsi ho aspoň?“
„Ještě umyjeme nádobí a pak třeba už Ježíšek přiletí, to víte, má dětí čím dál víc,“ říká vždycky máma, zatímco sklízí ze stolu. Táta jde jako každý rok řešit svůj velký případ na záchod. Má to tak před Ježíškem úplně vždycky. My se ségrou mezitím můžeme prasknout jako struny na kytaře.
„Crrr,“ ozývá se najednou z vedlejší místnosti.
„Jak to, táto, že jsi tady zase první?“ štve mladší sestru. „Viděl jsi ho aspoň?“
Past na Ježíška
Jasmin Carmel
Teď mě ale zajímají dárky. Přinesl mi Ježíšek to, co jsem si letos tolik přál? Vzduchovku? Maminka říkala, že pro sedmiletého kluka není vzduchovka vhodná, ale já si jí tolik přeju! Překonala by to snad jen jediná věc… a tu já vidím! Nevěřícně si promnu oči. V proutěném košíku vedle stromečku se vrtí štěňátko! Nemůžu si pomoct a vrhnu se k němu. Štěňátko! Konečně ho mám! A takové krásně hnědé, chlupaté a veselé. Štěně mi líže nos, já se směju a vím že už teď má celé moje srdce.
Dětské oči
Jiří Wilson Němec
Letos poprvé navštíví náš obývák Ježíšek taky mým přičiněním. Jsem strašně, fakt hrozitánsky moc zvědavý, co na to naši. Už od prázdnin jsem si špóroval. Nekupoval eskyma ani jiné laskominy. Někdy jsem i svačinu, na kterou mi dala máti pár korun, oželel a raději peníze ušetřil. A taky co mě dala na přilepšenou babička… Ano, celých dvě stě korun.
Před týdnem jsem se domluvil se sousedkou, co kamarádí s mámou, a ona dle mé instrukce koupila poličku se zrcadlem do koupelny. Takovou, co jsem viděl v obchodě, a naši říkali, že bychom takovou potřebovali, ale teď na ni nejsou peníze.
Vůbec nejsem zvědavý, no po pravdě trošku ano, co dostanu já. Mnohem víc jsem napnutý, jak bude překvapená máma s tátou, až zjistí, že i oni mají něco nečekaného od Ježíška. Už aby ten zvoneček zazvonil. Už aby… cink, cililink, cink, tak teď.
„Budu mu říkat Ježíšek,“ otočím se na maminku.
„Je to fenka,“ usměje se na mě.
„Nevadí, tak to bude Ježíška.“
Jiří Wilson Němec
Letos poprvé navštíví náš obývák Ježíšek taky mým přičiněním. Jsem strašně, fakt hrozitánsky moc zvědavý, co na to naši. Už od prázdnin jsem si špóroval. Nekupoval eskyma ani jiné laskominy. Někdy jsem i svačinu, na kterou mi dala máti pár korun, oželel a raději peníze ušetřil. A taky co mě dala na přilepšenou babička… Ano, celých dvě stě korun.
Před týdnem jsem se domluvil se sousedkou, co kamarádí s mámou, a ona dle mé instrukce koupila poličku se zrcadlem do koupelny. Takovou, co jsem viděl v obchodě, a naši říkali, že bychom takovou potřebovali, ale teď na ni nejsou peníze.
Vůbec nejsem zvědavý, no po pravdě trošku ano, co dostanu já. Mnohem víc jsem napnutý, jak bude překvapená máma s tátou, až zjistí, že i oni mají něco nečekaného od Ježíška. Už aby ten zvoneček zazvonil. Už aby… cink, cililink, cink, tak teď.
