„Líbí se ti ta sukně?“ Ptám se manžela a na natřásám se před ním jak manekýna.
„Ale jó, co stála?“ „Ani se neptej, ty máš v hlavě uloženy ceny před padesáti lety, a to žádné módní výstřelky v konfekci nebyly“.
„To je sice možné, ale nosit se to dalo“.
„Ano dalo, člověk nechodil nahý, ale ten střih a materiál“.
„Mě to bylo jedno“.
„Ale mně ne. Pokud jsem chtěla něco zajímavějšího, musela jsem si vytáhnout střih z časopisu Burda, který sem někdo ze západu propašoval a ušít si to sama.“
„Vidíš, jak jsi byla šikovná. Možná to bylo trochu obtížné, ale rozhodně ne tak drahé jako dnes. Nedávno jsi mě poslala na poštu pro tvé objednané šaty přes internet. Vážily ani ne 10 dkg a stály tři tisíce. Dostal jsem téměř placatou obálku a byla to nejlehčí a nejdražší zásilka, co jsem kdy dostal“.
„Ale šaty byly nádherné a nosím je ráda dodnes.“
„No, zatím co já nosím rád na chalupě maturitní sako 50 let a taky na něj nedám na dopustit. Je stále skvělé a praktické. Přes to krejčovské sádlo je skoro nepropustné.“
„Taky jsi v něm fešák, úplně se za tebe stydím. Vypadáš nejhůř z celé vesnice. Jsme oba v některých věcech úplně jiní, tak už toho dohadování necháme a pojď se raději podívat na tu krásnou sukni v barvách podzimu“.
„No jó, už jdu. No není zas tak špatná, jen máš nějak shrnutou spodničku nebo jak se tomu říká. Pod koleny ti prosvítají nohy“.
„No, to je tedy fór. To je přeci schválně, aby to bylo sexy“.
„Tak jó, ještě že máš docela slušný nohy. Tak už mi konečně řekneš, co stála?“. „Snad ani ne, to by se mi přestala líbit. Hlavně, že ty rozumíš svým blbostem, jako jsou motory, šroubky apod. Košili máš většinou špatně zapnutou, límec na jedné straně ohrnutý, ponožku každou jinou a pokud ne, tak alespoň jednu naruby. Jiná ženská by z tebe zešílela, ale já si už zvykla. A to ty mně máš za zlé, že nevím, jak funguje atomová elektrárna. Nechápu, jak sis mně mohl s touto mezerou ve vzdělání vzít.“
„No to já taky ne, ale všeobecné znalosti jsou pro život potřeba, móda ne.“
„Tak to se tedy pleteš, i móda je důležitá. Např. kdybych ti neřekla co si máš vzít na sebe, tak tě snad ani nikdy nikde nezaměstnali a kdybys reprezentoval naši firmu ve svých modelech, co si dokážeš vzít na sebe, tak jistě zkrachujeme. Ale byla by to nuda, kdybychom si ve všem rozuměli a o ničem se nemohli ani pohádat.“
„To je fakt, tak pojď, dáme si kafe“.