4. září 2022

Trápení hadů - napsala ANNA BAREŠOVÁ (13 let)

Pootevřel jsem dveře terárka a nakouknul dovnitř jestli tu ten škrtič není. Je už sice zavřený v jiném výběhu, ale člověk nikdy neví. Když jsem zjistil, že kromě much topících se v jezírku je tu pusto prázdno otevřel jsem dveře dokořán. A v tom to přišlo. Neuvěřitelné dusno a horko linoucí se z něj. Kéž by to ale bylo jen to. Za chvíli se dostavil puch.
Sakra, proč ty myší mrtvolky tak smrdí, pomyslel jsem si. Když si můj nos trochu přivykl mohl jsem si pořádně prohlédnout to jeho království. Po zdech, které byly z umělého kamene se plazila květena všeho druhu. Tu něco zeleného, tu něco červeného a tu něco modrého. Nic to však nebylo v porovnáním s jezírkem, které trůnilo uprostřed výběhu. Bylo vytvořené tak aby lajk i had nepoznal, že je to jen vana zapuštěná do země. Taky tomu napomáhala zelená voda, která krásně zakrývala stopy. 
Vzal jsem proto čistící kapsli a hodil jsem ji dovnitř. Kouknul jsem k místu kde si had udělal takovou spižírnu plnou myších mrtvolek. Zajímalo by mě, proč to prostě nesežere rovnou…. Mně, kdyby někdo přines gulášek se šesti a s pivem přímo pod nos rozhodně bych to nenechal jen tak válet se na zemi mumlal jsem si pod vousy a všechny myši jsem posbíral. Mrknul jsem na sklo, kterým návštěvníci pozorovali tu naši obludu. 
Panebože, už je to zase ohrabaný, jak zábradlí v nákupáku řekl jsem naštvaně a vydal se ven to trochu otřít. Když jsem to tak leštil uvědomil jsem si, jak to má ten had těžké. Každý den na něj někdo čumí, jak jí nebo spí nebo se koupe. No jo každý si někdy přijde jako nějaká atrakce na okoukávání.