2. srpna 2022

Ve Strejdíně na návsi - napsal Michal Hejna

Ke zvláštní události došlo o včerejší deštivé noci ve středočeském Strejdíně. Na návsi zde byla pozorována žena v noční košili držící v ruce zakrvavený nůž. Přivolaný strážník konstatoval, že krev není lidská a dezorientovanou ženu odvedl domů. Jak se podařilo naší redakci zjistit, jednalo se o padesátiletou Marii N. Případ budeme dále sledovat.


Petr Broužek spokojeně přejel očima své dílo. Zatím byl pouze začínajícím, bezvýznamným externím dopisovatelem jednoho ještě bezvýznamnějšího novinového plátku, ale nechyběly mu ambice. Do dvou let se viděl minimálně v Lidových novinách vedle Čapka, Poláčka a Těsnohlídka. V jeho plánovaném rychlém postupu sice nezbyl čas na studium žurnalistiky, ale to hodlal dohnat četbou co největšího množství novin. Teď jenom potřeboval nějaký pěkný skandál, na kterém by se mohl takříkajíc udělat, a tohle by mohlo být ono. Strejdín a jeho obyvatelé mu byli od prvního okamžiku nesympatičtí a cítil, že se zde skrývá něco opravdu nepěkného.

Už jen to konstatování strážníka, že se nejednalo o lidskou krev. Jak to mohl vědět? Strážníkovo vysvětlení, že kdyby to byla lidská krev, musel by tu být i pobodaný majitel krve, Petr Broužek nebral. Do svých poznámek si napsal – pozor na strážníka, může být do celého případu zapojen. Další zvláštní postavou byl manžel Marie N. Ten mu k incidentu sdělil: „Tak, tak, holoubku. Říkal jsem jí ať nevychází do vánice bez papachy a válenek, holubička moje sivá. Ona na to tak a tak a hned jsem zpátky holoubku můj. No, a takhle to dopadlo.“ Ne, ne, ten zdánlivý milovník ruské klasiky Petra Broužka neošálí.

Té noci se mu povedlo zpovídat ještě dva obyvatele Strejdína. Náhodná kolemjdoucí se nejdříve vyjadřovat nechtěla, ale nakonec rozvázala: „Já vám něco povím, Bůh na ni seslal popletenost, na neznabožku jednu. Ke zpovědi nechodila, klevetila,“ dotyčná se rozhlédla kolem sebe, přitočila se blíže k Petrovi Broužkovi a téměř mu pošeptala, „a na postní pátek jedli zvěřinu.“

Druhého kolemjdoucího ani nemusel zastavovat, sám se k němu přihlásil: „Dobrý den, vy jste od novin? Zajímavé věci se zde dějí, že? A víte, co je ještě zajímavější? Zeptejte se starosty, jak přišel k tomu plemennému býkovi. A kde vzal peníze na to pole pod lesem. Já být od novin, tak za tím určitě jdu.“

Těš se Strejdíne, Petr Broužek je ve střehu.



Zadání:
"Co bude dál? ... aneb otevření příběhu uprostřed děje"
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít. (Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
A vaším úkolem pro dnešek bude začít uprostřed:
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!


Úkol:
Vyjádřete jednou větou podstatu vašeho příběhu.  

Co dokáže ambiciózní a ne moc chytrý novinář v honbě za senzací