Elementary, dear Vacín - napsal Vasil Janko

„Už je to tady znovu,“ povzdechl jsem si a vydal se z auta do té mihotající změti záblesků a stínů pohybujících se těl. Přišel jsem k davu, fotící si místo činu, na které jsem ani nedohlédl. Vytahovat odznak nemá cenu, to už jsem za ty roky naučil, prostě se pokusím protlačit se přímo skrz. Musím říct že to není žádná hračka, ale člověk si v tom po čase vytvoří cvik. Důležité je se nezastavovat.
Podlezl jsem policejní pásku a z poza mě slyším: “Hej, kámo, tám můžou jen švestky!“ 

Nonšalantně jsem hodil rukou nad hlavu, v dlani svírající můj odznak. 

„Noo, nejsi ty Sherlock, brejloune?“ 

Dům to byl fajnovej to se musí nechat. Prošel jsem otevřenými hlavními dveřmi a halou, kterou zdobili díla všemožných mistrů a kdovíjakých malířu a čmáračů. Vo umění vím celkem kulový, ale občas se na to dalo i koukat. Přivítali mě dva strážmistři a bylo to vskutku nefalšovaný policajtský přivítání. 

„Hej, ty! Novináři ven, rozumíš? Nebo dostaneš po tlamě!“ řekla ta hora svalů přede mnou. 

„Poručík Vacín, vraždy,“ řekl jsem klidně. 

Balvan ztichl a do řeči se dal ten menší, co svým tvarem připomínal spíš nedotíplej vajgl. 

„Ojoj, pane tak to pojďte, na place je po vás velká scháňka“ bezděčně zasalutoval a se svým óbr-parťákem mě vedl do veliké místnosti, kde už jsem viděl povědomé postavy. 

„No ty vole konečně, mi už jsme tady skoro hotový,“ řekl Štauer z forenzního a stáhl si modré rukavice.

„Co tady máme? Kapitán říkal vražda, ale to říkal i u Plotnárkový a nakonec byly vrahem crocksy a schody. Nemůžete mi někdo sehnat kafe? Jsou tři ráno, prokrista!“ zavolal jsem na strážmistra vajgla a ten se hned rozeběhl kamsi do útrob domu. 

„Ne, hele, tohohle stoprocentně někdo sundal úmyslně.“ pokýval Štauer. „Koho tu vůbec máme?“
„Petr Neuman místní podnikatel s nemovitostmi, jak vidíš o peníze nouze není, právě stojíš v jednom z jeho pětadvaceti domů.“
„Koukám, že mu z hlavy udělali pyré.“ 

„To teda, nic takovýho jsem snad ještě neviděl, podívej. Někdo ho musel překvapit když se koukal na telku, ještě běžela když jsme přijeli, ten vrah vzal strunu a zkusil ho uškrtit. Asi se mu to nepovedlo, páč támhle v rohu jsme našli zahozenou prasklou strunu. Neuman se brání, ale je ochromenej.
Je to… byl to velkej fanda kriketu, Novotný už vyslechl uklízečku co ho našla, a támhle na zdi prej vysela kriketová pálka podepsaná samotným Václavem Lvíčkem.“ 

Štauer po mě mrkl a čekal na reakci. 

„Kdo?“ 

„Lvíček! Nejslavnější českej kriketovej… to je fuk, prostě vrah popadl pálku a Neumana ležícího na zemi s ní ubil. Trochu se nechal unýst a rozmašíroval mu hlavu na přesnídávku. Podle všeho zmizel Neumanův kufřík. 

„Paráda“ hlesl jsem, když mi vajgl podal kafe. 

„No, ale teď to nejdrsněší, celý dům má špičkový poplašný systém. Nedá se prolézt oknem, protože alarm zaregistruje velký objekt a dveře jsou na kód, koukal jsem a čidla jsou i v komíně. Neuman byl očividně pořádně paranoidní magor.“
„Koukám právem.,“ usrkl jsem z pekelně sladkého latté. „To ale znamená že vrah se sem neměl jak dostat. Ráno tu byl Neuman sám, podle směn měl práci jen zahradník, kterýmu končila šichta v deset dopoledne a Neuman odjížděl o půl hodiny později. Dokud sem Neuman nedošel bylo zamčeno, tzn. nedobytná pevnost.“
„No tak s ním někdo přijel, Neuman si myslel, jaký jsou bezva kámoši a najednou má hlavu na kaši. No vidíš jak se to rýmuje.“
„Taky jsem si říkal,“ Štauer si sundal bílou kombinezu a složil ji do tašky, „jenže po vnějším pozemku jsou kamery, žádný mrtvý úhel, no a Neuman přijel sám, tím Mustangem co je venku.“
„Sakra,“ opáčil jsem a Štauer přikývl. „No ale víš co to je na tobě, užij si noc, já jedu spát.“
„Jo jo taky si polib doufám že tě cestou přejede buldozér,“ opáčil jsem jízlivě a Štauer se zasmál sarkastickým tónem. 

„To abys měl dva případy za noc? Z tebe se stává workoholik Vacíne!“ 

Konečně vypadl a já měl možnost se na to celé podívat ve větším měřítku. Jen jsem potřeboval chvíli klidu. 

„Hej, hromotluku!“ zlobr v modré se dal pomalu do pohybu. „Vykliď místnost, chci tu být na deset minut sám!“ zlobr přikývl a pomalu vyhnal všechny strážníky ven z místnosti. Nastalo hrobové ticho. 

„Takže co s tebou Neuman? Ty se necháš odkráglovat a já abych to teď řešil. Podívejme na to. Takže tebe někdo utnul, ale vlastně neměl jak se sem dostat. Že by to byl duch,“ moje tiché rozjímaní přerušuje čísi hlas. 

„Duch? Oh no, no no my friend.“ rychle jsem s sebou škubl a otočil se za dozadu. Stál tam muž, oblečený v kostkovaném kabátu a lovecké čepici. Potahoval z dýmky a potutelně se usmíval. „Hej, tady nemáš co dělat, tohle je místo činu, chlape“ 

„ Indeed,“ zahlaholil muž 

„Moje name je Sherlock Holmes, i’m sorry ale my čestina není moc ehm… super,“ povzdychl jsem si.

„No jasný, hele tys ten vtip venku vzal nějak osobně, že jo? Běž ven papermane, nebo tě nechám zatknout. 

„Ale, I am Sherlock Holmes.“ trval si na svém muž. Měl jsem ten den asi nějakou divnou náladu, a tak povídám:“Nekecej, no, tak pojď se na to mrknout, třeba to vyřešíš rychleji než já, ty vemeno.“ Sherlock se usmál a přistoupil k umrlci. Čekal jsem že odvrátí zrak, nebo že se mu zvedne žaludek. Alespoň náznak šoku by stačil, ale Sherlock znalecky přejel tělo a ostatní stopy pohledem. Pak přešel pomalu po místnosti a podíval se na zeď, tam kde měla viset kriketová pálka. 

„Elementary, my dear … jak se jmenuješ dear boy?“ 

Nevěřícně jsem čuměl. 

„Ehm … Vacín.“ 

„Elementary, my dear Vacín! Váš friend pověděl, všude locks, right?“ 

„Yes... teda... jo.“

V tuhle chvíli jsem začal zpochybňovat vlastní duševní zdravý.
„Vrah čekal here all the time! Od rána. See, hlína!“ 

Podíval jsem se na zem. Opravdu, na koberci za gaučem byla drobná hromádka hlíny. Nebylo to obyčejné bláto, ale skypřelá půda, přesně taková jaká bývá na záhoncích. 

„On je still here Vacín, find him.“ 

V tu ránu mě to trklo. Zahradník. Podíval jsem se na Sherlocka ale jako by se po něm slehla zem. Okamžitě jsem vyběhl ven ze dveří a vyburcoval policisty venku. 

„Vstávejte, rozdělte se a hledejte ve skříních a všude, kam by se vešel člověk, ten parchant je pořád tady!“ 

Trvalo to hodinu. Hodinu jsme hráli s tím zahradníkem na schovávanou. Nakonec ho našli jak se schovává v místnůstce na dřevo, pod poklopem v kotelně. Podle všeho, se nějak domákl že jeho šéf dostane ten den ohromnou zásilku peněz a rozhodl se že si je přisvojí. Popravdě celý případ mě přestal zajímat. Spíš mi ale vysvětlete, co tam sakra dělal Sherlock Holmes.