Dnes je můj velký den, rozbalí mě a já konečně budu moci ukázat co dovedu. Těším se, až zjistím proč je můj výkon tolik překvapivý.
Nejvíce ze všeho se ale nemohu dočkat, až ji poprvé uvidím – tolik jsem o ní slyšela….Ve svých snech jsem si ji často představovala, a ted´je to tady. Uvidím dutinu ústní.
Vstupní brána do dutiny ústní jsou rty.
Vstupní brána do dutiny ústní jsou rty.
Tyhle moje první rty jsou krásné, plné a lesklé. Za rty se mi otevírá krásný výhled do krku, který je orámován čípkem. Po stranách se jako velehory tyčí tonsily, neboli mandle. Jsou růžové, do kulata zaoblené, jen lehce zbrázděné již dříve vypadnuvšími čepy.
Přes horní tvrdé patro se dostávám k jádru věci a důvodu, proč jsem zde.
Přes horní tvrdé patro se dostávám k jádru věci a důvodu, proč jsem zde.
Chrup, zuby, zoubky, kejháky, zubiska. Jsou prostě nádherné. Bílé, majestátní, potažené zubní sklovinou. Horní a spodní část chrupu je lemována rudou dásní, pravda, maličko zanícenou, nicméně i tato drobná vada dodává chrupu jistý punc celistvosti.
Jsem nadšená, těším se, až mě můj lékař, můj pán a vládce uvede v činnost, až se poprvé zavrtám do zubu. O tom však podám svědectví příště.
Jsem nadšená, těším se, až mě můj lékař, můj pán a vládce uvede v činnost, až se poprvé zavrtám do zubu. O tom však podám svědectví příště.
