30. května 2022

Zasnoubení k popukání - napsala Klára Fantini

Než jsme se vydali s Danielem žít do Austrálie, sestavila jsem si bucket list, co musíme jednoznačně navštívit. Jedním z míst, které bylo must see no matter what byla Whitehaven beach. Představte si 7 km dlouhou pláž, kde je písek tak bílý a jemný, že svou strukturou připomíná hladkou mouku a pod nohama křupe jako sníh. Pláž tvoří různé pískové obrazce. Něco jako ty přesýpací pískové obrazy, co prodávají Egypťané na tržnici. Prostě romantické místo jako hrom. Na Whitsundays jsme strávili pár dní. První den nás čekala hodinová tour v mini letadýlku nad korálovým útesem, který je dlouhý jako cesta autem z Prahy do Madridu. Nejznámější bod útesu je vytvarovaný do obřího srdce. 


No, místo jak stvořené na žádost o ruku! 
Když jsme letěli nad mořskou hladinou, každou chvilku jsem se k Danielovi otáčela zády, aby měl prostor sáhnout do kapsy pro prstýnek. Ale pokaždé když jsem se na něj s očekáváním otočila, tak buď natáčel videa, koukal z okýnka nebo se jen tak přiblble usmíval. Za celou hodinu z něho nevypadla žádná otázka. Nadšená z božího zážitku, ale zároveň zklamaná a nezasnoubená vystupuji z letadla.
Druhý den jsme jeli přímo na samotnou 7 km pláž, kde nebylo ani živáčka. Chvilku jsme bořili nohy do moukového písku. Pak si rozložili deku a začali chillovat.
,,Lásko, tohle je boží spot na fotku! Běž tamhle, prohrábni si vlasy, koukej na oceán a já tě vyfotím.” Vybafnul na mě Daniel. ,,Hmm, to není špatný nápad! Tak počkej já si sundám podprdu.” a bez zaváhání odhazuji plavky a utíkám k moři.
,,Jak se mám natočit? A co takhle je to dobrý? Ukaž mi tu fotku. Ne ta se mi nelíbí. Zkus to z jiného úhlu.“ Otáčím se na Daniela a vyzvídám jaký úhel je nejlepší. V tu si Daniel pomačkával kapsy a nervzněl: ,,Nekoukej na mě, koukej na oceán. Musíš koukat dopředu. Najednou mě vyfotil, já fotku schválila a cupitala jsem zpět na deku.
Po focení byl Daniel divnej. Takovej jako ho nikdo nezná, protože on jde vždycky na jistotu. Já už dávno nějaký požádání o ruku odpískala a tak mi nic nedocházelo.
Za chvilku se mě ptá: ,,Lásko nechceš se jít vykoupat?”
,,Ty teď ani ne, chci se opalovat,” odseknu. Za pár minut zase vyzvídá: ,,Broučku, jsme tady na tý krásný pláži, nepůjdeme se projít?”
Mně se ale nechtělo koupat ani procházet se po pláži, chtěla jsem si dát pohodičku. Daniel si tak nějak prkenně lehnul na záda, a už ani nepípnul.
Opodál přichází starší pár a asi jen 5 metrů od nás začne šťourat klackem do písku. To jste neviděli, jak začal Daniel vyšilovat, že pláž má sedm kilometrů a oni se musí zastavit přímo před námi. Mě to nijak netrápilo a nechápala jsem proč se na ty staříky takhle rozčiluje.
Začalo se dělat horko. ,,Jdu se zchladit do vody, je tu šílený vedro.” Vstávám a mířím si to k moři. Najednou za mnou Daniel utíká a křičí: ,,Počkej lásko! Já ti chci něco říct!” kleká si na kolena, chytá mě za ruku a říká: ,,Já ti chci říct, že tě strašně miluju a chci si tě vzít.”
Tak mě žádá o ruku, ale já na sobě od focení pořád neměla vršek plavek. No jen si to představte, on klečí, oči má nalepený na mých prsou a snaží se tam ze sebe něco vymáčknout. Spíš to vypadalo, že žádal o ruku moje prsa. Místo toho, aby krabičku otevřel, tak mi jí vecpal do rukou. Tak jí teda otevírám a ona je prázdná! To už je fakt blbej fórek a naštvaně jí po něm mrsknu. My si totiž ze sebe často děláme vtípky – schováme jeden druhýmu ručník a nebo třeba řidičák.
,,Né počkej, já tu ten prstýnek fakt mám, on jen zapadl za polštářek!” souká ze sebe a nandavá mi ho na pravou ruku. Jo jo na pravou. Ani jeden jsme neměli tucha kam zásnubák patří. Tak ho objímám, řeknu své ano, brečíme ale hlavně umíráme smíchy.
A takovýhle bylo naše amatérský zasnoubení. Vtipný, originální a neromantický na romantickým místě. Prstýnek mi byl sotva na malíček. A vzpomínkovou fotku jsme udělali takovou, jak ho držím mezi ukazováčkem a palcem.