„Nebo má nádor,“ oponuju manželovi.
Může mít kytka rakovinu? Asi jo, tahle tak rozhodně vypadá. Koukáme na stonek, který se tlačí z květináče. Rady, které jsem před lety spolu se zmijovcem dostala, zněly jednoduše: „Hlavně hodně zalejvej, jinak je úplně nenáročnej. Na podzim stejně uschne, hlízu pak dáš přezimovat do chladu a na jaře zase vyroste. Časem ti třeba i vykvete.“
Nic víc. Žádné varování, že se do naší domácnosti stěhuje Adéla. První rok to šlo, neměl víc než půl metru. Další rok listy překryly stůl, potom dělaly baldachýn nad křeslem. Už ani nenosím květináč na zimování do sklepa. Tahá se s ním muž. „Letos z něj uděláme pergolu,“ plánoval. Naše péče mu očividně svědčí.
Jenže místo na štíhlý zelený stonek, který po zběsilém růstu nakonec uvolnil deštník listů, koukáme na fialový řapík s pořádnou boulí na konci. Buď mu někdo namlátil, chytil nějakou nemoc…. nebo je to puberta. Dospěl a kvete. „Otevírající se květenství vydává odporný zápach, který láká opylující hmyz. Lidem připomíná vůni hnijícího masa,“ cituji odbornou literaturu.
Samé lákavé vyhlídky. Mouchy a smrad. „Jde z domu,“ slyším obratem.
„Neblbni, píšou tu tropická rostlina. V noci je pod nulou.“
„Tak ho vezmeme k vašim, že bych zase jednou přišel s kytkou.“
„To mě napadaj vhodnější adresátky na kytici.“
Jenže místo na štíhlý zelený stonek, který po zběsilém růstu nakonec uvolnil deštník listů, koukáme na fialový řapík s pořádnou boulí na konci. Buď mu někdo namlátil, chytil nějakou nemoc…. nebo je to puberta. Dospěl a kvete. „Otevírající se květenství vydává odporný zápach, který láká opylující hmyz. Lidem připomíná vůni hnijícího masa,“ cituji odbornou literaturu.
Samé lákavé vyhlídky. Mouchy a smrad. „Jde z domu,“ slyším obratem.
„Neblbni, píšou tu tropická rostlina. V noci je pod nulou.“
„Tak ho vezmeme k vašim, že bych zase jednou přišel s kytkou.“
„To mě napadaj vhodnější adresátky na kytici.“
Debata začíná opouštět konstruktivní rovinu.
„Buď on nebo já.“ Opustila ji zcela.
Fialovohnědý toulec k palici květů je prý mimořádně krásný, tak odpověď chvíli zvažuju.
Rovnováhu jsme nakonec zase našli. Vyčkáváme. Odulý kmen zatím každým dnem nabírá objem i výšku. Už je jasné, že nás čeká mimořádný vizuální zážitek. Čichový je pořád překvapením. Přijdu domů a bude mě čekat týden stará mrtvola nebo to bude puch patrný akorát pro ty mouchy?
Dočkali jsme se v neděli ráno. Květ ohromuje barvou i velikostí. Nedivím se, že botanické zahradě zvedá kvetoucí zmijovec návštěvnost. Vůně kazí celkový dojem, ale půvab převáží. Okukujeme, obdivujeme, zveme, koho můžeme. Kdo nepřijde, dostane aspoň fotku. Zítra poputuje na chodbu, obavy úplně vyřeší jedno pootevřené okno. Ještě nevím, jak dlouho bude kvést, ale doufám, že příští rok do toho půjde zase.
„Buď on nebo já.“ Opustila ji zcela.
Fialovohnědý toulec k palici květů je prý mimořádně krásný, tak odpověď chvíli zvažuju.
Rovnováhu jsme nakonec zase našli. Vyčkáváme. Odulý kmen zatím každým dnem nabírá objem i výšku. Už je jasné, že nás čeká mimořádný vizuální zážitek. Čichový je pořád překvapením. Přijdu domů a bude mě čekat týden stará mrtvola nebo to bude puch patrný akorát pro ty mouchy?
Dočkali jsme se v neděli ráno. Květ ohromuje barvou i velikostí. Nedivím se, že botanické zahradě zvedá kvetoucí zmijovec návštěvnost. Vůně kazí celkový dojem, ale půvab převáží. Okukujeme, obdivujeme, zveme, koho můžeme. Kdo nepřijde, dostane aspoň fotku. Zítra poputuje na chodbu, obavy úplně vyřeší jedno pootevřené okno. Ještě nevím, jak dlouho bude kvést, ale doufám, že příští rok do toho půjde zase.
