31. května 2022

Auto mojí ženy - napsala Alexandra Melicherová

Málokdy si půjčuju auto mojí ženy, vždy mě totiž překvapí něčím novým, ale většinou to neni nikdy nic pozitivního.
Teprve kráčím k autu, které kdyby nebylo tak zasrané i zvenku, vypadalo by celkem luxusne. Je stříbrné, mohlo by být i krásně se lesknoucí, kdyby moje žena občas zajela do myčky. Takhle vypadá spíš jako matné. 
Je celkem velké a možná to je ta chyba, proč vždy najdu nějakou novou odřeninu, popřípade nejaká jeho část chybí, jako napčíklad kousek zpětnýho zrcádka, kterým napálila do našeho plotu. Když se kolem něj projdu, vždy najdu novej šrám, už to radši ani neřeším. 
Jěště ani neotevřu dveře a už cítím ten smrad, který tam musí být z odpadků na sedadle spolujezdce. Sedadlo spolujezdce je jednoduše její odpadkový koš. Začínám rudnout, protože to musím uklidit, než s tím nekam vyjedu. 
Když uklidím, sednu si na místo řidiče. 
Nechápu. Ona v tom autě proste leží. Sedačku se snažím vrátit do polohy v sedě a zjistím, že to nejde, nefujguje polohování sedačky. Supr, zas něco nového. Chci si zapnout pás, ale zjistím, že na něm už sedím, protože ona ho má permanentne zaplý. 
Kouknu za sebe na zadní sedačky, na které z venku nevidím, protože auto má vzadu na sklech fólie. Hned nechápu, jak se tam vůbec děti vejdou a jestli se tam náhodou pomalu nestěhujou, protože jsou všude veci. Vetšinou teda oblečení, které už odpoledne nepotřebujou, protože je teplo, tak to jednoduše už nechávají v autě a ráno si stěžují, že si nemají co obléct. 
Rád bych si nabil mobil, ale to už mi auto neumožňuje, protože moje žena vzteky ten nabíjecí zapalovač vyrvala. Nepřekvapuje mě ani to, že ho doteď aspoň nevyhodila, ale pořád se válí na podlaze spolujezdce. Asi snad čeká, že to opravím. 
A volant miluju. Vždy se mi na něj lepí ruce. Kůže na něm je roztrhaná a moje žena měla zas perfektní nápad, že ho kolem dokola oblepí izolepou, ta ovšem v léte hezky roztála. 
V tom horku bych si opravdu rád zaplnul klímu, no všem to by moje žena musela dojet ji doplnit. 
Když už nastartuju, slyším, jak už asi co nevidět odejte turbo,a pokud by to auto jednoduše neumřelo, moje žena by si ničeho nevšimla. 
Jsem rád, že jedu jen krátkou trasu, v této popelnici se necítím dobře.

Nikdy nepochopím, že ženy mají doma pořádek a v autě bordel. A my chlapi máme doma bordel, ale za to auto čisťounké. 
Teď má moje žena nové auto. 
Trvalo ji dva týdny, aby z něj udělala stejnou popelnici.